Jihomoravské kolo soutěže Zlatý Ámos o nejlepší učitelku vyhrála Alena...

Jihomoravské kolo soutěže Zlatý Ámos o nejlepší učitelku vyhrála Alena Kocourková ze Základní školy Domanín na Hodonínsku. K úspěchu jí pomohli její žáci básničkou, kterou o ní složili. | foto: Marie Stránská, MAFRA

Učitelku rozplakala žákovská říkanka. Hezké zadostiučinění, těšilo ji

  • 1
„Naše úča, ta je príma, ať je léto nebo zima.“ Refrénem vlastní básničky ve středu oslnily porotu Zlatého Ámose děti ze Základní školy Domanín na Hodonínsku a vynesly tím svoji třídní Alenu Kocourkovou na pomyslný učitelský trůn v Jihomoravském kraji.

Společně s druhou Věrou Pejčochovou z brněnské Základní školy Novolíšeňská budou usilovat o celorepublikové prvenství ve 24. ročníku ankety o nejoblíbenějšího kantora.

Do ní mohou své učitele nominovat samy děti. Ty si potom musí vymyslet originální představení, kterým v regionálních kolech svého favorita prezentují. Z osmi jihomoravských vystoupení porota vybrala dvě nejlepší.

„Děti od paní Pejčochové předvedly fyzikální pokusy, žáci vítězky zase odříkali krásnou básničku, kterou sami složili. Paní učitelka se při ní rozplakala, protože ji prý slyšela poprvé,“ popisuje ředitel ankety Slávek Hrzal.

V jihomoravském kole se podle něj objevila spousta kvalitních nápadů. Třeba test, který děti daly porotcům, výsledky pak zdůraznily pozitivní vlastnosti jejich nejoblíbenější učitelky.

„Porota musela rozhodovat hned několikrát, protože pět pedagogů mělo stejný počet hlasů, dál jsme ale mohli poslat jen dva,“ říká Hrzán.

O víkendu bere děti na chatu

Vítězná Alena Kocourková je čerstvá padesátnice a dětem se věnuje už 31 let. Pro své povolání se rozhodla, když sama chodila do první třídy. „Kantorka se mě ptala, čím budu. Já jí už tehdy odpověděla, že chci učit,“ usmívá se.

Nejdříve pracovala jako vychovatelka, vysokou školu si dodělala po čtyřech dětech. „Do školství jsem nastoupila v osmnácti, tehdy jsem žáky brala spíš jako kamarády. Teď už je ten vztah k nim jiný, více mateřský,“ líčí Kocourková.

Dodává, že za tu dobu se změnil i postoj k povolání učitele. „Mám pocit, že k pedagogům se dříve více vzhlíželo, teď si jich rodiče tolik neváží. Zlatý Ámos je pro nás hezké zadostiučinění,“ podotýká.

Odměnou je pro ni také odezva žáků. „Paní učitelka pro nás pořád něco chystá, třeba v tomto školním roce jsme už byli dvakrát v Praze,“ oceňují její přístup páťáci.

Kocourková jim mnohdy věnuje také velkou část svého volného času. „Kromě výuky vedu například turistický kroužek, takže o víkendu vezmu přítele, malý autobus a vyrážíme třeba na chatu. Jsme malá třída a páťáky, co jsou tu se mnou, učím už od první třídy. Moje děti jsou odrostlé, takže teď cestuju s žáčky, které beru za vlastní,“ dodává.