Psi hlasitě štěkají, oříšci s vrčením a vyceněnými zuby rovnou vyběhnou. "Lehni, sakra," odvolává nebojácné psíky Viktor, sedmapadesátiletý bezdomovec, který místo obývá s mladším párem bezdomovců.
Projít po úzkých schůdkách k jejich nezvyklému obydlí znamená projít okolo nejostřejšího psa, jehož vodítko dosahuje těsně ke schůdkům. "Tak nech už toho!" rázně krotí rozzuřené zvíře vousatý muž.
Příbytek trojice bez obydlí je pravá zemljanka. Dvě malé podzemní místnůstky vydlabané v hlíně jemně osvětluje denní světlo, které dovnitř proudí z okna u nízkého stropu. "To okno je od auta, bez něj by to tady nešlo," míní Viktor.
Je ráno a muž se zvrásněnou tváří právě rozdělává oheň v úzkých kamnech. Na malé plotýnce hrnec, uvnitř voda, kůže a kosti. "Musím připravit žrádlo pro psy. Bude to dobrý vývar," hodnotí.
Podzemní místnost je sotva dva čtvereční metry velká a kromě kamínek se v ní tísní police s příbory, hrníčky a dalším nádobím.
Ve druhé, o málo větší místnosti zahalené dýmem z kamen, jsou potrhané matrace s polštáři a peřinami pro tři lidi. Hliněné stěny jsou zateplené koberci, strop tvoří dřevěná prkna. Nic dalšího.
Nejdůležitější je ovšem teplo. Rozpálená kamínka, díky nimž bezdomovci bez problémů přečkávají mrazy.
Teplo proudí pootevřenými dvířky ven do přístřešku, který slouží jako šatna a spižírna s uskladněnými potravinami. "Vodu bereme z nedalekého rybníčku Hnědka. Je tam pramen, takže je pitná," věří Viktor.
Dvanáct let
Podle městské policie nejsou na obyvatele Pahorku žádné stížnosti a nevadí ani Českým drahám, kterým pozemek patří. "Já sem přišel asi před dvanácti lety. Letos na jaře mi bude sedmapadesát, to oslavíme tady venku," ukazuje na ohniště a balí si cigaretu.
"To je škola z kriminálu. Byl jsem zavřenej, ale to už je dávno. A za co? Za úplný blbosti," míní Viktor.
Zrovna přichází mladší muž se ženou, kteří tady také bydlí. "Chcete to tady fotit? Tak zadarmo to rozhodně nebude!" hlásí zhurta. Po chvíli se rozpovídají.
"Napište, že se tomu tady říká U krtka," ukazuje muž na obrázek pohádkového krtečka zavěšený nad těžkým hadrem, který slouží dveře.
"Ten obrázek jsem dostal ke čtyřicátým narozeninám. A támhle mám navigaci," ukazuje na strom, kde visí další obrázek s krtečkem.
Důmyslná zemljanka je asi půl kilometru od jednoho ze znojemských supermarketů. Nejen tam trojice denně vycházejí s nadějí, že dostane něco od lidí, kteří tam přijíždí za nákupy.
