V clanku je jedna kouzelna veta.

Komunikovali jsme s Paroubkem, ale to jsme nevedeli , co se z nej stane.

(zrejme dal melo byt: jinak bychom ho nekam nakopali)

no co se znej stalo? populisticky buran :)

Re: V clanku je jedna kouzelna veta.

Přeštěte si tu větu pořádně: rozumíte jí?

"Zajímavé bylo, že moje žena pracovala pro vídeňskou radnici, a tak jsme překládali a odpovídali na dopisy tenkrát ještě neznámého Jiřího Paroubka, který byl poradcem města Vídně."

Paroubek byl poradcem města Vídně (tedy chápu-li správně, tak vlastně vídeňské radnice radnice) a žena pana Newerkly pracovala pro vídeňskou radnici, aby odpovídala na Paroubkovy dopisy.  To mi hlava nebere.

Vliv češtiny na "vídeňštinu"

Zejména starší Vídeňané znají frázi "nur schön pomaly" a jedí "brambury",  "Skubanki" popř."Schkubanky", "Liwanzen", "Buchteln" , "Palatschinken", atd. Videňan řekne "wir freuen sich" místo spisovného "wir freuen uns".

V Brně na Zelňáku pije chlápek vodu z kašny.

Přijde k němu Brňák a povídá: "Téé, káámo, nechlemtéé tu vasrovku z tej atajnkaserne, blejó do teho zkalené machři a chčijó do teho morgoši". Chlápek se otočí: "Hele pane, já vám vůbec nerozumím, já jsem z Prahy". "Jo, povídal jsem, voda je to dobrá, ale studená, tak pijte pomalu, ať se nenachladíte."  

Re: V Brně na Zelňáku pije chlápek vodu z kašny.

Ve dvacátých letech vyšla v Brně

kniha o brněnské němčině. Nebo o brněnštině. ¨Měl jsem ji, ale zmizela... V padesátých letech jsem ji hledal v universitní knihovně, marně. Byla asi na indexu jako spousta jiných děl.

Krásné poznatky jsem vyčet z knih jedné německé autorky dětských knih, která učila za války na obecné škole v Dolních Kounicích.

Ta psala, že výraz - nechce se mi = es will sich mir nicht - je velmi přesný, a odpovídá stavu školáka.

Autorka : Edith Biewend. Bydlela v podnájmu na Orlí...