Mám dojem, že rozebírat chování matky, ať podle podle zprávy Blesku či jinak, těžko přísluší těm, kdo se sami s takovou tragédií nesetkali.

Je to hruza, brrr, prijit o 3 deti... Ale jak to ctu tak jsem zvedav co se jeste zjisti

otazka je, jestli to ma majitel pojisteny. kazdopadne neco uz skrz tu rodinu vydelal na doplatcich na bydleni, tak by jim to opravit mohl.

bych s těma prachama počkala,až co vyšetří kriminálka....

Je to divné od začátku. Měla by to převzít kriminálka a pořádně vyšetřit. A podívat se i do jejich bývalého bydliště a třeba na pojistky těch dětí. Nechci nic předjímat, ale ale, ale...... Vzpomeňte třeba na případ Jakubovice u Lanškrouna.....Taky ty děti byly tuším tři....

Matka a tři další dospělí utrpěli při požáru lehčí zranění. Po propuštění z nemocnice přijela v doprovodu kamarádů i s otcem jednoho ze zemřelých dětí na spáleniště krátce před polednem.

Kolem domu v tu chvíli stále pracovali hasiči, policisté i speciální vyšetřovatelé, kteří se snažili najít příčinu tragického požáru. S chlapy, kteří denně vyjíždí k neštěstím, smrt tří malých dětí otřásla.

O to větší šok zažili při reakci matky, kterou popsal jeden z hasičů. Na místě neprojevila žádné emoce a po chvíli k partě přátel zahlaholila: „Jedeme se naobědvat!“ Nasedla do auta a odfrčela. „Nefoťte nás! Budu vás žalovat,“ stačila ještě agresivně vynadat přítomným novinářům.

„Zažil jsem hodně, ale tak podivnou reakci ještě ne,“ polkl nasucho jeden z kriminalistů. V šoku z chování ženy zkoprněli v úžasu i sousedé.

zdroj?

Tady v tomto případě bych to viděla na přidělení lůžka v ubytovně a dům ať si opraví majitel třeba z pojistky a případných soukromých darů.

Dospělí s výjimkou invalidní nejstarší obyvatelky domu byli při příjezdu hasičů venku...

to se jen dívali, jak jim hoří děti?! nesnažili se je zachránit?!

To mě taky zarazilo, už když jsem četla první článek. A pak když jsem četla, pravda, v bulváru, že matka s partou přátel a otcem jednoho z dětí odjeli na oběd, jakmile byla záchranná akce u konce, tak jsem si říkala, že samozřejmě tady bude plno příspěvků o šoku, ale osobně si myslím, že to nebyl úplně tenhle případ. Je mi moc líto dětí, to, v čem vyrůstaly, asi nebylo ideální (nehledě na tragický konec).

To zase budou články, až zjistí, že tyto dary se počítají do přijmů a ořežou jim dávky

Jinde píšou, že matka po tragédii přijela na místo s pochybnými existencemi, obhlídla dům zcela bez emocí zavelela: "Jdeme na oběd" a zmizela ...

nikdy nevíte, co dělá šok, nebo jak v takové chvíli zareagujete vy. Já se po smrti své milované příbuzné, o kterou jsme se všichni do poslední chvíle co nejvíce starali a neustále u ní někdo byl, v podstatě okamžitě sbalila a jela na výlet do Německa. Poprvé jsem kvůli ní brečela asi až po 5 letech, dřív mi to prostě nešlo. A kdyby někdo řekl, že mu to přijde divné, asi bych mu dala pěstí.