Alois Musil alias šejch Músa ar-Rwejli | foto: Muzeum Vyškovska

Vědci oprášili Karla Maye z Vyškova

  • 1
O tom, že Morava má svého Karla Maye, ví málokdo. Milovníci dobrodružných románů před desetiletími sbírali knížky Aloise Musila, rodáka z Rychtářova u Vyškova. Pak o něm dlouho nebylo slyšet. Dnes se o něm koná seminář na vyškovské radnici a zítra mu budou odhalovat pamětní desku v Otrybech, kde zemřel.

Srovnání s Karlem Mayem je tak trochu nefér. May za krádeže a podvody strávil několik let ve vězení. Musil byl naopak uznávaný světový vědec, orientalista, generálmajor, kněz, osobní zpovědník habsburské císařovny Zity.

A zatímco May psal romány z Orientu, který až později navštívil jen jako turista, Musil na Blízkém a Středním východě ujel na velbloudu na třicet tisíc kilometrů a s tamními lidmi si tak rozuměl, že se stal dokonce beduínským šejkem.

Přesto mají jedno společné. Oba psali dobrodružné romány pro mládež. Mayovky jsou sice mnohem populárnější, ale "musilovky" jsou podle odborníků zase daleko hodnotnější čtení.

Alois Musil alias šejch Músa ar-Rwejli "V žádném případě to není brak. Jeho romány patří do nekvalitnějšího proudu literatury pro děti. Mohou se měřit s tím, co psal Flos, Štorch i Běhounek," říká o musilovkách Jiří Zizler z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd v Praze.

Podle něho je Musilův popis Orientu mnohem důvěryhodnější, protože na rozdíl od Maye to prostředí důvěrně znal a zvládl nejen arabštinu, ale i její dialekty. "Při psaní svých románů vycházel z velmi intenzivního kontaktu s arabským prostředím a podařilo se mu ho do nich včlenit," dodal Zizler.

Tak proč je May mnohem slavnější? "Musil těch románů nenapsal tolik jako on, jsou přece jen trochu méně akční a hlavně se mu nepodařilo vytvořit takové hrdiny jako Mayovi," míní literární vědec.

Znovu probudit zájem o Musilovy romány se nyní snaží nejen ve vyškovské knihovně, ale i jeho praneteř - vyškovská lékařka Jana Štelclová. Ta dokonce na vlastní náklady vydala jeho čtyři romány.

Alois Musil alias šejch Músa ar-Rwejli na poštovní známce

Jejich cesta k současným čtenářům však není tak jednoduchá, jak si zpočátku představovala.

"Vydala jsem je v roce 2002 a 2003 a rozvezla je do knihkupectví po celé zemi. Jenže se moc neprodávaly, ležely ve skladech a plesnivěly. Tak jsem je na vlastní náklady svezla zpět a nyní je prodávám ve své ordinaci, přes internet na svých webových stránkách a jsou i v některých vyškovských knihkupectvích," říká.

Lidé zřejmě na Musila zapomněli, a tak se jim ho snaží připomenout. "Když o něm přednáším lidem v Brně, Praze i dalších městech, zájem o něj i jeho dílo probudím," dodává.

Chtěla by vydat i jeho další knihy, ale jak sama říká, bez sponzora by to nezvládla. "Ty čtyři knihy mne přišly na půl milionu korun a dodnes se mi tyto peníze nevrátily," přiznává.

Jeho knihy by potřebovaly současný jazyk...

Podle ředitele Knihovny Karla Dvořáčka Vladislava Rašky prodej nově vydaných musilovek vázne kvůli tomu, že nejsou jazykově upravené.

"Musil již ve své době používal archaismy. A myslím, že pro mládež to může být trochu problém. Je dnes na čtení líná, a proto se jí romány často převádějí do komiksů a všechno se zjednodušuje. Tak jí k tomu dát ještě láhev Coca-Coly a pytlík popcornu, jen proboha aby četla," lamentuje Raška.

"Citlivá jazyková úprava by Musilovým knihám mohla prospět," míní i Jiří Zizler z Ústavu pro českou literaturu. "U dobrodružné literatury pro děti se to dělá už desítky let. Žijeme v jiné době, která používá jiný jazyk," vysvětluje.

Musil s Mayem mají ovšem ještě jedno společné. Oba pocházeli z velmi chudých poměrů. V životopise Karla Maye se například píše o tom, že do nedalekého hostince chodil pro slupky od brambor a na scestí ho přivedla bída. Statek rodičů Musila vyhořel, dluh spláceli třicet let a Musil se rozhodl být knězem i proto, aby jim pomohl.

Musilovy romány pro děti jsou však jen malým střípkem jeho literární činnosti. Psal i cestopisy, biblické příběhy a hlavně knihy, ve kterých popisoval své objevy, například nález pouštního paláce Kusejr Amra v Jordánsku. Tento Musilův objev se ve své době stal obrovskou světovou senzací a palác ze sedmého století je od roku 1985 i památkou UNESCO.

Jak významný byl Musil cestovatel, o tom svědčí i fakt, že jeho jméno bylo vytesáno do Dvorany slávy v New Yorku vedle Marka Pola, Livingstona a Amundsena.

Podle poslankyně Evropského parlamentu a arabistky Jany Hybáškové má Musil dokonce trochu zásluhu na některých vítězstvích Britů v první světové válce. "Pomohly jim mapy Sinaje, které vytvořil právě Alois Musil," tvrdí Hybášková.