„Dalším důvodem je fakt, že chceme vinici obnovit. Už po loňském výzkumu bylo jasné, že to nepůjde snadno,“ oznamuje Pavel Vajčner, ředitel Znovínu, který vinici obhospodařuje.
„Je tu spousta archeologických nálezů, takže orba a rigolace nepřipadá v úvahu. Uděláme to postupně podsadbou - za každou starou rostlinu vysadíme novou, i když je to náročnější způsob,“ plánuje Vajčner.
Aby z ní dostali terroir, jedinečný zemědělský produkt, je potřeba zasázet hlubokokořenící hlavy.
Šobes je archeologický ráj, nálezy se často daří objevit hned pod povrchem. „Ve starých knihách se píše, že tudy vedla římská cesta, což se zatím prokázat nepodařilo. Výzkum, jenž si financujeme sami, potrvá do konce srpna. Pokud by tady ale na své náklady chtěl bádat někdo další, třeba stát, klidně ho sem pustíme,“ podotýká Vajčner.
Podle archeologa Davida Rožnovského se tady prolínají pravěké vrstvy s rozdílem třeba tří tisíc let. Mezi nejvýznamnější letošní objevy patří pravěké pohárky či křišťál k výrobě zbraní. Nálezy pocházejí většinou z mladší a pozdní doby bronzové, popřípadě ze starší doby železné.
Archeologické poklady se dochovaly nejspíš i díky tomu, že se na Šobesu tradičně dařilo zemědělství. „Nebyly tu však vždy jen vinice, ale i sady a spousta malých políček,“ vysvětluje Rožnovský.
Mimořádná fauna, flora i atmosféra
Po archeologickém průzkumu přijde na řadu vytvoření komise, do níž budou přizváni i zástupci Znojma, které má žádost o zápis na seznam UNESCO podávat. „Sbíráme materiály a vše konzultujeme, abychom se mohli ve správnou chvíli přihlásit,“ připomíná Vajčner.
Historie je jen jedním ze střípků, proč by se měl Šobes do UNESCO probojovat. „Je tu mimořádná fauna a flora i atmosféra. Navíc všechny významné vinařské státy buď vinice, nebo určité oblasti na seznamu mají. Takovou jinde v Česku nenajdete,“ míní Vajčner.
Navíc se Šobes počítá mezi deset nejlepších poloh pro pěstění vína v Evropě. Dme se v lokalitě Devět mlýnů v samém srdci Podyjí na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje. Leží na prosluněném svahu chráněném proti větru. Kamenitá a kyselá hlína na rulovém podkladě zase přes den nasává sluneční teplo a v noci je intenzivně vyzařuje.
Zdejší mikroklima se tak podobá podmínkám třeba na Rýně či v údolí francouzské Rhôny. Celá viniční trať zabírá asi 12 hektarů. Vinná réva se na Šobesu pěstuje od středověku. Proslulé zdejší víno dokonce v minulém století putovalo na císařský dvůr a do význačných vídeňských restaurací.
Do roku 1989 však vinice zůstala nepřístupná, neboť ji poznamenalo budování železné opony v pohraničí. Šobeská vína - ryzlinky či Rulandské šedé - jsou tak oblíbená, že bývají okamžitě vyprodána.
