Zraněného uložíme do stabilizované polohy a uvolníme dýchací cesty, tak znělo základní pravidlo pro poskytování první pomoci ještě před několika lety. Dnes už lékaři tento postup nedoporučují.
"U člověka, který je ve stabilizované poloze, špatně poznáte, jestli dýchá. Proto dnes doporučujeme v případě náhlého kolapsu a bezvědomí ponechat zraněného v poloze na zádech, pouze mírně zaklonit hlavu, a hlavně důkladně sledovat dýchání," vysvětluje vedoucí lékař operačního střediska pražské záchranné služby Ondřej Franěk.
Člověk se zástavou srdce totiž nepřestane dýchat hned, ale postupně - během jedné až dvou minut. Právě po tuto dobu je důležité ho sledovat. "Abychom včas postřehli odeznívající dýchání a mohli zahájit oživování. Samozřejmě je potřeba také co nejrychleji volat linku 155, kde zkušení a cíleně školení zdravotníci poradí, co a jak," dodává Franěk.
Umělé dýchání ne. Masáž srdce
Pohled se změnil i na střídání masáže srdce a umělého dýchání. "Většinu případů náhlé zástavy oběhu má na svědomí selhání srdce. Postižený do poslední chvíle dýchal, takže má v těle dostatek kyslíku. Pro přežití je podstatné tento kyslík dostat do mozku. A k tomu slouží nepřímá srdeční masáž," popisuje lékař.
Dýchání z polic do plic není v takové situaci zpočátku nutné. Záchranu zdržuje a komplikuje. "Naopak klíčový význam má dýchání tam, kde se postižený dusil - třeba u tonoucího, často u obětí úrazu," upozorňuje Franěk.
Právě díky včasné a úspěšně poskytnuté resuscitaci se jen v Praze podaří zachránit a vrátit do normálního života ročně 60 lidí.
Lidé pomoci chtějí, ale bojí se
Hlavní příčinou těchto kritických stavů jsou onemocnění srdce a cév, například infarkty nebo embolie. Teprve na dalším místě jsou různé úrazy, mezi nimiž dominují pády z výšek, následované dopravními nehodami a otravami.
V takovýchto případech pak záleží doslova na každém okamžiku. "Skutečně jde o vteřiny, na kterých závisí život zraněného. Lidé mají snahu pomoci, ale nejsou si úplně jistí, kdy nastala ta správná chvíle pro to něco udělat," popisuje lékař.
Podle jeho zkušeností mají lidé obavu hlavně z toho, aby zraněnému neublížili. "Pokud ale budeme mít strach někoho obrátit na záda jen proto, abychom mu něco nezlomili, tak sice po této stránce zůstane naprosto zdráv, ale může se udusit. Zbytečně. K obnovení dýchání někdy stačí právě poloha na zádech a uvolnění dýchacích cest," míní Franěk.
Za svou praxi se zatím nesetkal s tím, že by člověka, který zraněnému poskytoval první pomoc, někdo obviňoval z ublížení na zdraví.
"Naštěstí v lidech nad strachem zvítězí ochota pomoci, i když jejich postupy nejsou vždycky správné. Ale od toho jsou tu naše dispečinky, aby volajícím poradily, co dělat," upozorňuje lékař.
Od roku 2002, odkdy volání na tísňovou linku pražská záchranka monitoruje, odmítlo poskytnout pomoc jen minimum lidí. "Většinou se odvolávají na to, že platí daně, tak ať mu pomůžeme sami. Jsou to skutečně jen výjimky," popisuje lékař.
Co dělat, když někdo potřebuje pomoc?
"Věnovat tak deset, patnáct vteřin přemýšlení o tom, co se asi stalo a co nemocného nejvíce ohrožuje. Zejména zda reaguje a zda a jak dýchá. Myslete také na vlastní bezpečnost. Pokud si nejste jisti, že se jedná o banální příhodu, volejte co nejdříve tísňovou linku," radí záchranář. - více zde
"Lidé z dispečinku požádají volajícího, aby jim pacientův stav popsal. Pokud je potřeba, zůstanou s volajícím až do okamžiku, kdy na místo dorazí záchranka," popisuje postup Ondřej Franěk.
Náhlá zástava oběhu
|
