"Je třeba se rvát o interpretaci uplynulých (...) let," uvedl před časem v Lidových novinách. Pravda, pravda. Tudíž bych prezidentovi jednu interpretační rvačku nabídl. Tato bitka se sice již vedla, nový náboj však získává s čerstvými zprávami o činnosti kmotra českého podsvětí Františka Mrázka.
Dnes už mrtvý capo di tutti capi Mrázek dokázal před osmi lety vybudovat mocnou síť informátorů a lobbistů, která zasahovala do nejvyšší politiky. A mně přijde, že za tento vývoj nese Klaus, tehdy předseda Poslanecké sněmovny, jistý, těžko popiratelný díl politické odpovědnosti.
Příběh o tom, jak se mafián snažil ovlivnit prodej mocné stavební firmy, příběh, který v ucelené podobě zveřejnili kolegové z redakce, se Klause dotýká z několika důvodů.
1) V bossově síti působili dva vysoce postavení představitelé občanských demokratů, tedy strany, jíž Klaus v té době šéfoval. Oba muži (lhostejno, že dnes popisují, jak o napojení na kmotra nevěděli) byli do značné míry Klausovými politickými dětmi.
S Ivanem Langerem se sice Klaus posléze rozešel, jestli si však pamatuji, prezident nikdy nestáhl výrok, že Tlustý je "nejschopnějším politikem v ODS".
2) Občanskodemokratičtí předáci mohli do nákupu té vlivné firmy mluvit proto, že velice dobře znali bankéře, kteří o jejím prodeji (či o poskytnutí úvěru při prodeji) rozhodovali. Tento stav lze přinejmenším částečně považovat za důsledek tehdy upadajícího, přece však činného bankovního socialismu, který Klaus v devadesátých letech spoluvytvořil.
Zmíněná stavební společnost patřila propletenci polostátních bank či bank stále řízených lidmi, které předtím dosadil stát, tedy politici.
3) Kmotrova síť se činila v ovzduší opoziční smlouvy, kdy byli občanští demokraté pod Klausovým vedením vůči vládě sociální demokracie pouze v úředně zakotvené, poloviční opozici.
Byť navenek ODS útočila proti levici, v praktickém řízení hospodářství zjevně dokázala hledat a nacházet se socialisty společnou řeč.
Nemohu tvrdit, že bez Klausovy a Zemanovy opoziční smlouvy by si kmotr Mrázek svou síť neupletl. Hysterie namířená na opoziční smlouvu mi vždy připadala nemístná. Dohoda měla své dobré i stinné stránky: není zásadně krásnější ani to, co se v zemi dělo před ní (tunelování devadesátých let), ani to, co se odehrává po ní (přetahování poslanců a sběr kompromateriálů).
Klaus má pravdu, že spolupráce mezi dvěma názorově soupeřícími velkými stranami, například ve formě velké koalice, není v západní demokracii výjimečná. Ovšem příběh kmotra Mrázka dodává té české opoziční smlouvě velice podivnou pachuť.
