V souvislosti s návrhem nového trestního zákoníku, který bude v příštích týdnech opět projednávat Poslanecká sněmovna ČR, se jistě vynoří oblíbená kontroverzní témata, jako je snížení věkové hranice trestní odpovědnosti mládeže či zvyšování trestních sazeb u pachatelů závažné trestné činnosti bez ohledu na to, zda jde o dospívajícího či již dospělého, apod. Dříve, než zase vzplanou emoce, je namístě sdělit některé statisticky podložené informace o rozsahu a podobách registrované kriminality u nás. Vycházíme přitom z oficiálních statistik uveřejňovaných policií, státními zastupitelstvími a soudy.
Latentní kriminalitu, tedy tu, která nebyla registrovaná, protože ji nikdo neodhalil nebo se nepodařilo zjistit pachatele, ponecháváme stranou. Seriózní informace totiž může přinést pouze opakovaný kriminologický výzkum, který u nás zatím chybí.
Základní trend
graf zvětšíte kliknutímO rozsahu, vývoji a nebezpečnosti kriminality dospívající generace, tedy mládeže, která ještě nedovršila 18 let, koluje nejen v České republice, ale i v zahraničí mnoho mýtů a zkreslení. Běžně se například uvádí, že kriminalita mládeže nebezpečně roste (zpravidla chybí pro takové tvrzení konkrétní údaje), její formy jsou stále brutálnější (cituje se obvykle jeden až dva mimořádně brutální a současně ojedinělé případy), a je proto třeba rychle a důrazně zasáhnout (nejlépe represivními opatřeními).
Při snaze popsat vývoj registrované kriminality mládeže na území ČR v posledních dvou dekádách je třeba vycházet z toho, že po relativně stabilním období druhé poloviny osmdesátých let – s jejich nízkými počty objasněných trestných činů spáchaných mladistvými – došlo v roce 1989 v ČR ke společenským změnám, které se nutně musely projevit nejen na eskalaci kriminality obecně, nýbrž i na vývoji kriminality mládeže.
Podle statistických údajů Policejního prezidia ČR lze zaznamenat výrazný nárůst počtu objasněných trestných činů, eventuálně činů jinak trestných, spáchaných mládeží zejména v letech 1990–1993. A tento nárůst kulminoval roku 1996. Od roku 1997 u mladistvých a od roku 2000 u dětí mladších 15 let lze sledovat dlouhodobý a poměrně výrazný pokles registrovaných provinění a činů jinak trestných. Obdobný vývoj je patrný u počtů stíhaných mladistvých a dětí mladších 15 let, projednávaných pro činy jinak trestné.
Patrný je rovněž pokles podílu provinění a činů jinak trestných spáchaných mládeží na celkovém počtu objasněných trestných činů. V letech 2006 a 2007 je sice možné sledovat velmi mírný nárůst počtu stíhaných mladistvých, který však nijak dramaticky nemění výše popsaný celkově příznivý vývoj registrované kriminality mládeže za posledních osm až deset let. Počet činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími 15 let stále výrazně klesá, takže v posledních čtyřech letech je už nižší, než byl roku 1990.
V zákonech hlavní příčina netkví
graf zvětšíte kliknutímJako jedno z možných vysvětlení výrazného poklesu registrované kriminality mládeže se nabízí demografický vývoj v České republice. U dětí do 15 let se dá sledovat stálý pokles obyvatel této věkové kategorie již od počátku devadesátých let a u mladistvých přibližně od roku 1993/1994, kdy dosahují dospělosti silné, "Husákovy“ ročníky z poloviny sedmdesátých let. Nicméně dlouhodobý a poměrně výrazný pokles stíhaných mladistvých a delikventních dětí mladších 15 let nelze demografickým vývojem vysvětlit, neboť zůstává zachován i tehdy, když vycházíme z koeficientů, tedy z přepočtu na 100 000 obyvatel příslušné věkové kategorie.
Pokles registrované kriminality mládeže v letech 2002 a 2003 může být také částečně způsoben dekriminalizací provedenou novelou trestního zákona č. 265/2001 Sb., která zvýšila škodu rozhodnou pro kvalifikaci majetkového deliktu jako trestného činu z původních 2 000 korun na 5 000 korun. To by mohlo mít vliv zejména u tzv. dětské kriminality, kterou převážně tvoří majetkové činy jinak trestné a s nízkou výší způsobené škody spáchané dětmi mladšími 15 let. Ani toto vysvětlení však samo o sobě neobstojí, neboť jak počty registrovaných činů jinak trestných, tak počty dětí mladších 15 let, které se dopustily činu jinak trestného, klesají i v letech následujících po uvedené dekriminalizaci.
Ani přijetí nového zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, tj. změna legislativy, nám pokles kriminality páchané mládeží v ČR v posledním desetiletí přesvědčivě nevysvětluje, neboť tato začala klesat již před nabytím účinnosti této normy v roce 2004. Nejvýše by tak nový zákon mohl přispívat ke stabilizaci pozitivního poklesu kriminality, ale nemůže být jeho hlavní příčinou. I k ověření této hypotézy však chybějí poznatky podložené kriminologickým výzkumem.
Co je a není prokázáno
graf zvětšíte kliknutímZ hlediska struktury kriminality dlouhodobě převažují méně závažné formy kriminality. Kupříkladu v roce 2007 činil podíl krádeží spáchaných mládeží téměř padesát procent a naopak podíl vražd představoval pouhou 0,1 procenta. Nejzávažnější formy násilné kriminality (zejména vraždy a znásilnění) se v průběhu let výrazněji nemění a na juvenilní kriminalitě se oproti kriminalitě dospělých podílí zanedbatelným procentem.
Policie, ale i pracovníci ve školství často upozorňují na zvyšující se závažnost činů, na brutalitu, s níž jsou páchány, a vůbec vysokou agresivitu dospívající generace delikventů. Ani tato tvrzení nebyla nezávislým výzkumem zatím ověřena. Může se tedy jednat spíše o zobecňování negativních osobních zkušeností konkrétních pracovníků, ale nedají se přijmout coby relevantní poznatky o juvenilní delikvenci na počátku 21. století.
Naproti tomu je jak statisticky, tak i výzkumem doložena například skutečnost, že co do rozsahu i co do závažnosti páchaných deliktů se na kriminalitě mládeže podílejí chlapci mnohonásobně více než dívky. Ty se na celkovém počtu obžalovaných mladistvých ve sledovaném období posledních 18 let podílely nejvýše osmi procenty.
Reagovat lze i u malých dětí
Jak trestní justice na popsaný pokles kriminality mládeže reagovala? Jaké sankce ukládala? Respektive: měnila svoji trestní politiku a volila jiné, mírnější způsoby řešení?
. Téměř nezabíjejíKupříkladu v roce 2007 činil podíl vražd spáchaných mládeží pouhou 0,1 procenta. |
Předně letmý i důkladný pohled ukazují, že obecně jsou sankce spojené s výrazným zásahem do osobní svobody mladistvých pachatelů, to jest nepodmíněné tresty odnětí svobody, ukládány méně často, než tomu bylo dříve, a jejich význam se tak stále snižuje. Oproti tomu se průběžně zvyšuje – i na úkor prostého podmíněného odsouzení – podíl obecně prospěšných prací, což je relativně nová sankce zakotvená do trestního zákona v roce 1995.
Naopak podíl uložených podmíněných odsouzení s dohledem sice narůstá méně výrazně, ale rovněž vytrvale. Roste i počet případů, kdy je upuštěno od potrestání, a to nepodmíněně i podmíněně. V posledně uvedených případech je pak zpravidla uloženo některé z výchovných opatření, kupříkladu výchovná povinnost nebo probační program ve formě sociálně-psychologického výcviku, antiagresivního tréninku, krátkodobé odvykací protialkoholní a protidrogové terapie apod.
Uvedené alternativy k tradičnímu, nedostatečně účinnému trestání výrazně rozšířil a obohatil výše citovaný zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který je umožnil v omezeném rozsahu ukládat i delikventním, avšak trestně dosud neodpovědným dětem, a tak fakticky prolomil hranici jejich "sankční nedotknutelnosti“. Tato norma dokonce ani nestanovuje dolní hranici pro uložení (výchovného) opatření za čin, který by byl jinak (po dovršení 15 let) činem trestným, tzn. že je lze uložit – při splnění dalších zákonných podmínek – třeba i šestiletému dítěti za odcizení kamarádova jízdního kola nebo počítačové hry (činí-li ovšem takto způsobená škoda částku alespoň 5 000 korun). Několik takových případů soudy pro mládež také projednávaly.
Je tudíž jen projevem značné neznalosti tvrdit, že se u nás s delikventními dětmi "nedá nic dělat“, že je nutné čekat na to, až dovrší 15 let, a proto je třeba věkovou hranici trestní odpovědnosti snížit přinejmenším o jeden rok.
Izolace je zhoubná
graf zvětšíte kliknutímVraťme se však k vývoji trestní politiky. Podle našeho názoru je možné jej hodnotit jednoznačně jako pozitivní, neboť se ke slovu dostávají stále více sankce nespojené se sociální izolací. Tyto sankce kombinující prvky dohledu, pomoci a kontroly se totiž obecně ukazují účinnějšími než oba extrémní přístupy uplatňované v České republice prakticky až do poloviny 90. let: podmíněné odsouzení bez jakéhokoliv dohledu a pomoci, které mnozí mladiství chybně vnímali jako faktické prominutí trestu, nebo – v případě recidivy, popřípadě závažnějšího deliktu – nepodmíněný trest, který znamenal pro mnohé dospívající zlom v jejich dosavadním životě, nikoliv však ve smyslu obratu k lepšímu, neboť více než polovina z nich po svém propuštění z věznice ve své kriminální kariéře pokračovala.
Umístění dospívajících do vězeňských ústavů s nepřirozenou atmosférou je v mnoha ohledech značně riskantní (rozšířená šikana, často okolnostmi vynucená homosexualita, utvrzování v nesoběstačnosti, zpřetrhání či minimálně vážné ohrožení existujících osobních vazeb a emocionálních pout apod.).
Nicméně by bylo velmi odvážné dávat do jednoduché příčinné souvislosti trvající pokles kriminality mládeže s výše popsanou, racionální politikou uplatňovanou trestní justicí, která se zatím ubránila ryze populistickým tlakům usilujícím o snižování hranic trestní odpovědnosti v situaci, kdy nemáme k dispozici žádné seriózní výsledky kriminologického výzkumu.
Rozhodně však můžeme konstatovat, že v mnoha směrech velmi moderní a evropským trendům odpovídající kodex z roku 2003 pokles registrované kriminality) spíše posílil než oslabil. V tomto ohledu nejsme ostatně ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi, zejména pokud jde o německy hovořící oblasti, nijak mimořádní, neboť ani zde kriminalita dospívajících (s určitými výjimkami, jako jsou etnické minority a imigranti) v posledních letech nenarůstá.
Jak to kde chodí
graf zvětšíte kliknutímOvšem při mezinárodních srovnáních se musíme mít obzvlášť na pozoru. Příslušná trestní legislativa v dané zemi může totiž regulovat trestní postih určitých jednání odlišně. Jeden příklad za všechny: v Německu na prvý pohled vypadá kriminalita mládeže hrozivě, ale jen do okamžiku, než si uvědomíme, že jako trestná zde může být kvalifikována například jízda tramvají "načerno“.
Rovněž mechanické srovnávání dolní hranice věku trestní odpovědnosti se zahraničními právními úpravami s poukazem na to, že v řadě evropských zemí je tato hranice stanovena níže, je problematické. Aby bylo možné odpovědně porovnat přístup ke kriminalitě dětí v jednotlivých zemích, je třeba srovnávat celý systém zacházení s delikventní mládeží, včetně možností, jaké sankce jim lze uložit.
. Ve vězení se nenapravíUmístění dospívajících do vězeňských ústavů je v mnoha ohledech riskantní. |
Pak se může ukázat, že v některých zemích je sice hranice trestní odpovědnosti stanovena níže než v ČR, ale ve skutečnosti je postavení 14letých trestně odpovědných dětí buď srovnatelné s postavením 14letých dětí v ČR, nebo je dokonce lepší v tom smyslu, že jim nelze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody ani v případech nejzávažnější kriminality, byť jsou již trestně odpovědné a jako takové i trestním soudem, respektive soudem pro mládež, odsouzené.
Příkladem toho je Slovinsko. Tam je sice stanovena dolní hranice trestní odpovědnosti na 14 let, ale mladší mladiství, to jest osoby, které v době spáchání činu dovršily 14 let, ne však dosud 16 let, sice za trestné činy odpovídají, a vede se tudíž proti nim trestní řízení, nicméně jim lze uložit pouze výchovná opatření, žádné tradiční trestní sankce.
V Rakousku je zase speciálním zákonem o soudnictví ve věcech mládeže (Jugendgerichtsgesetz) vyloučena trestní odpovědnost mladistvého, který v době činu dosud nedovršil 16 let, dále pokud se dopustil méně závažného přečinu (Vergehen), rozuměj činu, který je hodnocen trestní sazbou do tří let.
Zajímavý je i příklad Švýcarska, kde vloni nabyl účinnosti zákon o soudnictví ve věcech mládeže (Jugendgerichtsgesetz) preferující podobně jako naše současná právní úprava výchovné reakce a opatření před trestní represí. Právě na švýcarskou trestněprávní úpravu nízkého věku deliktní odpovědnosti (v minulosti 6, nyní 10 let) totiž rádi poukazovali v legislativních polemikách stoupenci snížení věkové hranice trestní odpovědnosti i u nás.
Ve skutečnosti byl však jak v minulosti, tak je i nyní trestní postih dospívajících v České republice právě v tomto ohledu řešen přísněji než ve Švýcarsku. Společné je to, že v obou zemích lze dospívajícímu uložit nepodmíněný trest odnětí svobody až po dovršení jeho 15 let. Ve Švýcarsku však na rozdíl od nás lze mladistvému mladšímu 16 let uložit i v případech nejzávažnější kriminality (kvalifikované vraždy, znásilnění apod.) trest odnětí svobody nevýše na dobu jednoho roku, po dovršení 16 let pak nejvýše na dobu čtyř let. U nás lze nepodmíněný trest v obdobných případech uložit až na dobu deseti let.
A to zdaleka není jediný rozdíl "v neprospěch“ mladistvého v ČR. Nezáleží tedy ani tak na tom, od jakého věku lze dospívajícího před trestní soud postavit, nýbrž na tom, jaký druh sankce a na jak dlouhou dobu mu lze uložit.
Kromě toho samozřejmě existují i země, kde zůstává dolní hranice trestní odpovědnosti stejně jako v ČR zachována na tradičních 15 letech, aniž by tyto státy měly problémy s dětskou kriminalitou výraznější, než je tomu v zemích s nižší dolní hranicí trestní odpovědnosti (jde kupříkladu o Norsko, Švédsko či Finsko). O změnách v tomto směru, tj. o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti pod 15 let, pokud je nám známo, proto tyto státy neuvažují.
Jde o lidi v první linii
Závěrem tedy nezbývá než poznamenat, že Česká republika by neměla zbytečně měnit své trestněprávní předpisy, natož je pak ve vztahu k delikventní mládeži zpřísňovat. Zato by více pozornosti měla věnovat proškolování pracovníků působících takzvaně v prvé linii, především policistů, pedagogů a sociálních pracovníků, aby znali možnosti, které jim existující právní úprava nabízí, a v rámci svých kompetencí je dokázali ve prospěch mladistvých a jejich nápravy plně využívat.
. o autorkáchProf. JUDr. Helena Válková a JUDr. Jana Hulmáková, Ph.D., vyučují trestní právo a kriminologii na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. |
