"Máme i ze zákona povinnost starat se o veškerý genofond národního parku. Tedy nejde jen o ochranu divoké přírody, která je podstatou existence národního parku, ale i o přírodně-kulturní dědictví," uvedl Martin Škorpík ze správy parku.
Podle něj je každá dochovaná krajová odrůda ovocné dřeviny jakýmsi zápisem o minulém využití krajiny a dávné činnosti člověka. "Každá taková dřevina má i nějaký svůj původ a není náhodou, že se ocitla právě na tomto místě. Vše vypovídá o minulém využití krajiny," popsal přírodovědec.
Správa parku se tak nyní snaží vyhledávat a zachraňovat jednotlivé stromy starých ovocných odrůd, které následně odborně posoudí. Na hradišťských terasách tak již vědci zaznamenali staré fíkovníky, které se tam v minulosti pěstovaly, a také mišpule. Rostlina původem z Orientu má robustní, světle hnědé chlupaté plody, které jsou jedlé až po přejití mrazem.
"Jsou skutečně moc pěkné, na tamních terasách se jich objevuje ještě hodně a bude tam určitě i více typů. Rovněž tam jsou ale i zajímavé třešně," kvitoval Stanislav Boček z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, kterého přírodovědci z Podyjí přizvali na pomoc při určování starých odrůd.
Správa parku nyní pořádá výpravy odborníků, kteří již velmi staré a neudržované ovocné stromy a sady mapují. Kromě hradišťských teras rostou na východ od Znojma, zejména v okolí Hnanic, Popic, na rozhraní tamních obcí a vřesovišť. A menší skupinky jsou i směrem na západ k Vranovsku.
Vědci popíší, zda jednotlivé dřeviny dokážou do budoucna samy přežít, či jestli je potřeba jejich ošetření. V případě, že postupně hynou, avšak jsou natolik cenné, že je dobré je zachránit, musí vědci odebrat rouby. "Máme už určené dvě plochy, kde sázíme takto nově vypěstované jedince," popsal Škorpík.
Co kde rostePodle Stanislava Bočka z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně se v okolí Národního parku Podyjí nacházejí zajímavé typy mišpulí či různé krajové formy slivoní. Jedinečné typy slivoní mají bohatou tradici i v dalších částech kraje, například durancie zvaná slíva se hojně pěstovala na Slovácku, kde je dodnes. Na jihu regionu se pak objevují i moruše či kdouloně, které mají rády teplo. Chutné plody kdouloní - kdoule - jsou tvarem podobné hruškám nebo jablkům a jedlé jsou po uvaření. Jih Moravy obývá běžněji i dřín obecný, zejména na suchých vápenitých podkladech v lesích. Plody dřínu mají hodně vitaminu C. V kraji jsou k vidění i teplomilnější stromy. Například kaštanovníky, které poskytují známé jedlé kaštany. Ty se konzumují pečené, sušené nebo vařené. Svoji tradici mají i fíkovníky na hradišťských terasách Národního parku Podyjí. |
