A jaké tedy to album je? Zaslouží si tuto zvýšenou pozornost? Plně se na něm odráží to, s čím Kamelot, potažmo jeho leader Roman Horký, už léta vnitřně bojuje, ať už si to chce či nechce přiznat. Na jedné straně touží zůstat tím poctivým "obyčejným chlápkem", který by nejradši hrál někde u ohně, na druhé straně se nebrání dost divokým marketingovým tahům, které souvisí s vysokým showbyznysem.
"Chtěl bych natočit DVD někde v lese, nebo na chalupě, udělat oheň, pozvat pár kamarádů... a zazpívat ty nejslavnější písně. Už mám dost těch barevných světel a těch rychlých sekvencí, šel bych ke kořenům," uvedl před pár dny Roman Horký při on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz. Jak se tato "kořenná" filozofie snoubí s propůjčením názvu kapely a tváří muzikantů značce piva či touhou zvěčnit se v knize rekordů, to ví jen Bůh a Roman Horký.
S kocovinou se hrát nedáRoman Horký v on-line rozhovoru iDNES.cz |
Důsledkem tohoto rozporu je i album Mořská sůl. Na jedné straně tu jsou písničky, které vycházejí z trampských základů kapely se všemi klady i nectnostmi, na straně druhé písničky, které zřejmě mají zvýšit komerční potenciál desky - a pakliže je budou hrát rádia, možná ho i opravdu zvýší.
Pop-tramp
Ona neukotvenost mezi "trempírnou" a "popíkem", které si je samozřejmě Horký dobře vědom a občas ji sám komentuje, má pochopitelně svá plus. Hlavně v hudební resp. aranžérské oblasti, kdy se Kamelot už dávno striktně nedrží "předepsaných" pravidel a speciálně pro něj typický souzvuk akustických a elektrických kytar je vlastně tím nejpozitivnějším, nejpříjemnějším rysem alba. Dobré aranžmá, jak víme mnohá desetiletí ze spousty příkladů, totiž často dokáže povýšit i jinak slabší písňový materiál.
Klasickou ukázkou může být písnička V rákosí, ke které by měl být natočen klip: příjemná pop-folk-rocková věc s dobře postaveným melodickým refrénem, textem, který je jen výplní melodie, avšak neruší ani neuráží hloupostí. Rozhodně jedna z nejlepších písní alba, ne-li úplně nejlepší.
Stylizaci raději ne
V hudebním smyslu album Kamelotu vcelku problematické není, ale ani nevyniká. Oželet by šlo určitě písně, kde se Horký jako autor i interpret stylizuje do žánrů, které jsou mu cizí a na výsledku je to proklatě znát (bluesovky Na rozhledně - navíc s poněkud citově vyděračským textem - a Obyčejnej chlápek, a rozhodně pokus o karibskou muziku v písni Piňa Colada, která nebezpečně připomíná podobné pokusy, kterých se dopustil např. Janek Ledecký na začátku 90. let a které připomínají Yo Yo Band ve chvílích, kdy se mu opravdu, ale opravdu nedařilo).
Většina písní je naopak v jaksi nadžánrovém folkrockovém, či jak říká Horký, pop-trampském stylu, a mimoděčně dokládá, jaká hloupost byla, když ještě v 80. letech mezi trampy byly zakázány nástroje, ze kterých vedl "drát". Takové Prameny by klidně mohli před pětadvaceti lety hrát Brontosauři - ale Horkého instrumentace dává písničce daleko zajímavější rozměr.
Zbytečné banality
Jestliže hudební stránka Mořské soli je převážně nekonfliktní, pro texty to neplatí. Na webu skupiny Kamelot se píše: "Od prvních písní určených zejména k táborovým ohňům, nalezneme dnes texty s hlubokou myšlenkou, moudrem či poselstvím, které autor během svého života načerpal." To není problém zdaleka jen Romana Horkého, že jednoho dne uvěří ve své básnické nadání a pocítí potřebu filozofovat. Toto album je však přesnou ukázkou marnosti takového počínání.
Najdeme tu všechny nectnosti "trampských filozofů a básníků", na které si lze vzpomenout. Přímo esenciální ukázkou je píseň Julie, kde autor semele v poměrně tuctovém příběhu páté přes deváté: golet i Godota, Sibylu i beránka Božího (samozřejmě v latině, aby bylo vidět, že autor má takzvaný "přesah").
JulieZ hluboké temnoty čekala Godoty |
V dalších písních se předvádí bezobsažný balast, kterému nelze bohužel říct jinak než "kotlíkářská moudra" - viz spojování patřičně nekonkrétních slov typu "osud" a "štěstěna" s pseudopoetismy "kde čistá voda ze skal tryská" nebo "hledání ohně v kouři" (Prameny) nebo výzvy k návratu ke starým hodnotám jako "V čase plískanic a deště realitu zout/Stoleté stromy obejmout" (Objímání stromů - sarkasmy, k nimž provokují zemanovské konotace, si pro tuto chvili odpusťme...).
PramenyJsem v tomhle světě malíř slov |
Samozřejmě, s nadhledem je třeba brát i romantické texty "z cest", které svou banalitou připomínají to, co jsme před zavedením esemesek a roamingu psávali "z Jugošky" rodičům a přátelům na zadní strany pohlednic. A moc dobře ani nedopadá, když se jinak evidentně vážný člověk, jakým Roman Horký je, pokouší dělat humor, jako v písni Obyčejnej chlápek. Nejenže podobné téma už před lety mnohem lépe pojednal Zdeněk Rytíř pro Pavla Bobka v písni Muž, který nikdy nebyl in, ale i zrýmovaná jména slavných herců působí spíš nechtěně naivisticky než kdovíjak vtipně.
Obyčejnej chlápekJe to obyčejnej chlápek |
Přestože lze mít k albu, zejména k jeho textům, tisíce výhrad, jako celek rozhodně napadá pod průměr tohoto žánru ani tvorby kapely. Roman Horký se s čistým svědomím může odstřihnout od mindráku, že zrazuje trampskou část "svého já", vytěsnit ten problém z rozhovorů i podtextu svých písniček a plně se vrhnout do normální popmusic podle všech pravidel. Konec konců, v jejím kontextu bude s takovými písničkami, jaké jsou na Mořské soli, paradoxně hodně vysoký nadprůměr.
Kamelot & Roman Horký: Mořská sůl
vyd. EMI, čas 41:54
Hodnocení iDNES.cz: 50 %
