Zrovna vysílali pořad Já se tam vrátím o Františku Halasovi. "Líbil se mi, a tak jsem ho se zájmem doma v Brně sledoval, ale asi po čtvrt hodině se vysílání přerušilo. Začal jsem nadávat a to se nemá. A zrovna v tu chvíli umíral," říká.
Zasáhl ho proud, čtyři tisíce voltů, to jeho srdce nemohlo vydržet. Proč? To ani po letech pořádně neví.
"Nikdo to nevyšetřoval a nikdo nám nic neřekl. A v novinách se o tom neobjevila ani zmínka. Jako by to někdo chtěl ututlat," říká Bohuslav Staněk.
Až bratrův kamarád rodině přece jen trochu vysvětlil, co se tenkrát na vysílači přihodilo. "Ale ani on o tom nechtěl moc mluvit a už také zemřel," vypráví dál Bohuslav Staněk.
František hlídal na Kojálu vysílací pult a najednou mu na něm začalo světlo signalizovat poruchu. Šel vyměnit elektronku a jen na ni sáhl, přišla obrovská rána a vysílání se přerušilo.
"Nechápu, jak je možné, že tam ten proud byl. V tu chvíli zřejmě selhalo úplně všechno. Vypínal se totiž ne jednou, ale třikrát. Jednou tlačítkem na pultu a podruhé i potřetí už automaticky, když se otvírala skříň, ve které byly elektronky, a pak ještě poklop," říká.
Že bratr zemřel, se Bohuslav Staněk dozvěděl druhý den. "Přijela mi to říct maminka. Nemohl jsem tomu uvěřit, ještě před pár dny jsem ho viděl úplně zdravého a v pohodě. Bylo mu teprve sedmadvacet," vzpomíná muž.
A myslí i na to, jak to maminka těžce nesla. "Je vždy zlé, když přijdou rodiče o dítě. Ale k bratrovi tíhla nějak víc, asi proto, že byl v dětství často nemocný a měla o něj větší starost," říká.
Zpočátku se mluvilo o tom, že jí bratrův zaměstnavatel alespoň pomůže zaplatit pomník. Nakonec však kdosi přinesl jen tři sta korun. "To bylo až nedůstojné," říká muž.
