"Dnes je hokej, majáles a prodloužený víkend. Bude rušno," naznačili strážníci. Dostala jsem instrukce o bezpečnosti. "Až bude nějaká rvačka, drž se dál," doporučili mi.
Dlouho se nic nedělo, jen jsme projížděli Brnem. Stále nic. "Lidi sedí u televize, hrajeme hokej se Švédama," přemýšlel nahlas jeden z mužů v uniformě.
Vtom nerušeném večeru jsem poznala všechna možná temná zákoutí Brna. Každý, kdo viděl projíždět policejní auto, se díval zamlkle a s nápadným respektem.
Strážníci mi mezitím ukázali veškerou výbavu. Tu v kufru auta - neprůstřelné vesty, helmy, slaňovací potřeby, beranidlo a tašku pro první pomoc. A vyprávěli. Jak to chodí u policie a co všechno musejí ve službě zvládnout.
Hovor přerušil hlas z vysílačky. Chraplavý hlas operátora brněnských strážníků muže vyslal "lovit" lupiče. "Netušila jsem, že to tak opravdu bude," popisuje autorka.
21:45 Husovice. Čtyřčlenná parta chlapců buší na okno policejního auta a jeden z nich řve, že ho chtějí ostatní zmlátit. Nedal si říct, proto jeden z mých "kolegů" vystoupí z auta. Mladíci zmlknou a o pár metrů ustoupí. Pak se kolotoč nadávek rozezvučí ztichlou ulicí znovu.
"To je tady úplně normální, těchhle dětí ulice se není třeba se děsit," říká vysoký strážník, když se vrátil do vozu.
Po letech praxe oba strach necítí. "Bereme to jako práci," shodují se. "Pokud ale jdeme do něčeho většího, strach by měl být na místě. Udává respekt k věcem, které bychom jinak pominuli, a to by mohlo mít nešťastné následky," vysvětlují mi.
22:10 Viniční ulice. Chraplavý operátor hlásí pátrání po dvojici čtrnáctiletých kluků, kteří na ulici přepadli muže a ukradli mu peněženku. Popis pachatelů? Rifle a černé vlasy. To policistům jejich nalezení značně ztěžuje. Projíždíme ulice, zákoutí u garáží, ptáme se na ubytovně. Pátrání odvoláno, žádná z jednotek zloděje nenašla.
22:19 Bratislavská. "Už to začíná," kroutí hlavami strážníci. V baru odmítá opilý zákazník zaplatit účet. Čtyři sta padesát korun. Sedí v rohu, drží si hlavu. "Chtěl utéct, tak jsem ho zpacifikoval pěstí," chlubí se neméně opilý chlapík.
Strážníci zjišťují, že zákazník u sebe žádné peníze nemá, proto se domluví s barmankou na kompromisu. Že muž přijde i s penězi zpět. "To už je na nich, jak si to mezi sebou vyřeší. Tady je těžké prokázat úmysl," informují mě strážníci. Proto vyrážíme pryč.
23:00 Lidická. Prolézáme ztemnělý chátrající areál bývalé obuvnické manufaktury. Pátráme po nezvaných nocležnících. V halách, v chodbách, v malých místnostech, ve výtahové šachtě. Jsme tam jen my, tma a zápach ze shnilých odpadků. Nikdo jiný.
"Jindy tu bývá plno," tvrdí strážníci s baterkami a svítí mi pod nohy, abych na střepech a propadlé podlaze neupadla.
0:10 Špilberk. Skupinka osmnáctiletých výrostků hází z jedné z hradních bašt prázdné lahve od piva dolů, kde na lavičkách posedávají lidé. A hlasitě se u toho smějí.
"Občanky! Ty, ty, ty a ty," přeruší strážníci nečekaně a nekompromisně soukromou alkoholovou party. "Ale oni si začali, to byla jen sranda," brání se mladíci a ukazují na lidi dole.
"O co jde, vole?" zajímá se frajersky další z nich. "Ňákej problém?" odpoví mu na to hrubým hlasem jeden ze strážníků. Kdyby byl onen chlapec želva, zastrčil by v tu chvíli hlavu do krunýře až po ocas.
0:30 Mendlovo náměstí. Rvačka několika mužů. Než jsme dorazili, bylo po všem. Chlapi si to prý už vyříkali.
2:00 Náměstí Míru. Tady se se svými společníky loučím. "Tohle byla taková klidnější služba," krčí rameny strážníci.
