Před třemi lety se na ně ale zaměřil student brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše Ondřej Stehlík a popsal je ve své závěrečné práci, nazvané Brno Postavené Nepostavené.
MF DNES z ní vybrala ty nejzajímavější nerealizované stavby. I takhle totiž mohlo vypadat Brno. Stačila možná jen trocha štěstí nebo jinak složená porota, která výtvory hodnotila.
Ležící mobilní telefon. Takhle se možná mohlo přezdívat budoucímu hlavnímu nádraží v Brně, kdyby v soutěži vyhrál návrh architektů z ateliéru Archix Martina Kubeše a Milana Podroužka.
"Nádraží je zásadním bodem ve městě a vlak je dynamické těleso. Šlo nám o to, aby stavba evokovala dynamičnost stroje, který do ní vjíždí," popsal tehdejší myšlenkové pochody architektů Martin Kubeš. A mysleli i na to, že nádraží opticky rozpůlí město.
"Proto jsme se snažili, aby bylo symetrické, aby mělo z obou stran stejnou hodnotu. I kvůli tomu návrh každému připomíná něco jiného, nám ležící mobil, někdo zase říkal, že vypadá jako obří vlak," dodal Kubeš.
Ale ani vítězství v architektonické soutěži vždy nezaručuje, že se návrh nestane součástí sbírky neuskutečněných brněnských projektů. Z klání o podobu budovy nového železničního nádraží v Brně v roce 2006 totiž nakonec vyšel jako vítěz vídeňský ateliér Fellerer-Vendl.
V průčelí nádraží navrhli provozní budovu s otevřeným patrem, příčně přes kolejový most se nad prostorami haly Českých drah měla vznášet hmota vzdušné lávky propojená s nástupišti i odbavovací halou.
Minimalistickou jednoduchost takzvané levitující lávky teď ale mají nahradit zaoblené tvary organické architektury. Za architektonickou soutěž přitom město zaplatilo miliony korun.
Vedení Brna v čele s primátorem Romanem Onderkou ovšem nyní sní o tom, že cestující po železnici bude vítat osmipatrová budova z dílny autora letištního terminálu v Tuřanech Petra Parolka. Někomu její tvary připomínají posvátného brouka Scarabea, jinému rejnoka nebo taky spícího Brněnského draka. - Čtěte: Nad novým brněnským nádražím vyroste sedmipatrový "brouk"
Dům pracujících. Stavba, která byla nadčasová, měla stát jižně od stávajícího nádraží. V roce 1984 ji navrhl architekt Petr Uhlíř.
Stříbrně-oranžový dům měl sloužit jako víceúčelový sál pro koncerty, ale také stranické sjezdy. Jeden sál měl mít kapacitu až 1 500 lidí, ten menší 500 míst.
Tvar stavby nápadně připomínal plachty cirkusového stanu. A to bylo ostatně i cílem autora.
Celou konstrukci by nesly dvě centrální věže, které by zároveň držely kavárnu s panoramatickou restaurací.
V objektu mělo být jen jedno jeviště a přitom dvě hlediště a pomocí systému příček se mohlo uspořádání měnit. Kdyby se originální budova před pětadvaceti lety bývala postavila, mohla být podle architektů jednou z nejzajímavějších staveb svého druhu vůbec.
Obří obrazovka. Přesně to mohlo dnes vévodit centrálnímu náměstí Svobody místo kontroverzního domu Omega. V soutěži na zastavění proluky to v roce 2002 navrhoval architekt Jaromír Walter ze stejnojmenného ateliéru.
Osobitý návrh počítal s umístěním obrovské obrazovky na čelní fasádu domu směrem na náměstí tak, aby získalo zcela originální tvář.
"Náměstí Svobody chybí pointa. Taková, jakou je na pražském Staroměstském náměstí orloj. Prostě místo, ke kterému to všechno směřuje. Na náměstí v Brně něco takového chybí, prostor nemá ducha. Naším návrhem jsme mu chtěli vtisknout něco, co by bylo zapamatovatelné a co by mu dalo punc výjimečnosti," komentuje svůj nerealizovaný návrh Walter dnes.
Na obrazovce by se podle něj daly vysílat sportovní přenosy, které by na náměstí přitáhly tisíce lidí, i například události, které se dějí uvnitř budovy. Návrh totiž počítal s tím, že na fasádě budou horizontální žaluzie, sloužící jak ke stínění, tak k promítání pomocí dataprojektoru.
Walter je však smířený s tím, že něco takového už nikdy nevznikne. "Náměstí Svobody je nejdůležitější místo v Brně a takové místo se už neobjeví," dodal architekt.
Severní svah Špilberku. I v souboji o podobu severního svahu hradebního kopce skončil Walter se svým návrhem druhý.
"Špilberk dlouho fungoval jako vězení a tomu odpovídala i zástavba, která uzavírala kopec. My jsme chtěli, aby se co nejvíc lidí dostalo na hrad, aby byl přístupný. Měli jsme vymyšlenou i lanovku. A protože to místo bylo kdysi bojištěm, kde se Brňané utkali se Švédy, nazvali jsme různé části po vojevůdcích z té bitvy. A park byl udělaný jako švédské ležení," vzpomíná architekt Walter.
Podle jeho návrhu nástup na hrad jasně vymezoval nově vzniklý prostor, který otevřel pohled jak na dominantu Špilberku, tak do parku. Walter v návrhu zdůraznil pohledovou osu Jiráskova - Obilní trh - Špilberk, založenou už v 19. století.
Druhá pohledová osa směřovala na kostel svatého Václava, který je výrazným orientačním bodem místa. A do průsečíku os ulic Joštovy a Jiráskovy umístil dominantní a dobře viditelnou věž.
Skleněná kostka. Návrh univerzitní knihovny byl jediným zástupcem v původní soutěži na stavbu knihovny v Kotlářské ulici.
Soutěž předcházela stavbě současné budovy Moravské zemské knihovny od architektů Adámka a Benedikta.
Nerealizovaný návrh dodnes leží v ateliéru architektů Aleše Buriana a Gustava Křivinky.
A i když je projekt čtrnáct let starý, architekti si za ním stále stojí. "Samozřejmě, že tenkrát jsme to prožívali, když vyhrál takový projekt, protože nebyl urbanisticky dobrý," uvedl včera Křivinka.
Okolí je totiž podle něj v pravidelném rastru ulic. "A do přísné geometrie se umístily takové rozevláté kalhoty," zhodnotil současnou knihovnu, která je podle něj navíc vevnitř nepřívětivá.
Návrh Buriana s Křivinkou navazoval na historickou budovu Právnické fakulty a byl také "vyrovnaným společníkem" budově magistrátu.
