"V plánech a původní dokumentaci byly sklepy jen vytečkované, mysleli jsme, že jsou zasypané. Až při opravě fasády před dvěma lety dělníci náhodou objevili dva otvory ve zdi, díky nimž jsme zjistili, že ty prostory jsou volné," vysvětlila ředitelka Muzea Blansko, které v zámku sídlí, Eva Nečasová.
Muzeu podle ní dosud chyběly na odkrytí sklepení peníze. Nakonec se ale našly. A dělníci se minulý týden začali k zazděným prostorám prokopávat z nádvoří zámku.
"Byla zde pražská dlažba, pod ní betonový násyp a navážka, tu jsme rozebírali ručně, abychom nepoškodili původní schodiště. Na úrovni venkovní zdi zámku pak byla první zeď. A za ní ještě jedna, tu teď rozebereme," popsal cestu pod zámecké podlaží Martin Mojžíšek.
Zaměstnanci jeho firmy se pak na pokyn pustili do zničení cihlové zdi. Po půlhodině se pak dvě desítky přihlížejících vzniklým otvorem začaly protahovat dovnitř do dvou sklepních prostor spojených chodbičkou.
"Třeba tam bude nějaký archiv vín," zadoufal jeden z diváků.
Marně. Ukázalo se totiž, že podzemní prostory s klenutým stropem jsou úplně prázdné. Na hliněné podlaze kromě zbytků právě vybourané zdi ležel pouze tlející trám.
Že v podzemí možná kdysi byl uskladněný alkohol, pak napovídaly jen střepy od rozbitých lahví, které ležely na malé zídce v zadní místnosti a pod ní. Některé z nich byly ještě zazátkované.
"Dá se předpokládat, že zde kdysi bylo něco jako spižírna, možná zde visely potraviny nebo bylo uskladněné víno," odhadovala Nečasová s poukazem na háky a skoby, které visely ze stropu menšího z obou prostorů.
Jinak několikametrové místnosti plnila jen tma narušovaná světly televizních kamer. I když ne tak úplně. Z kdysi bílých zdí totiž na průzkumníky shlížely podivné obličeje nakreslené zelenou barvou.
"To je autoportrét Kašpara Krásy Blanenského," vysvětloval pohotově s poukazem na blanenského rodáka a obdobu Járy Cimrmana šéf kanceláře tajemníka městského úřadu Jiří Kučera.
Celkem sedm neumělých portrétů má ale podle Nečasové méně pohnutou historii. Buď je nakreslili ovínění dělníci, kteří při poslední velké rekonstrukci v 50. až 60. letech podzemní prostory zazdili, anebo je mají na svědomí děti.
Samotné sklepení vykutané do skalnatého podloží blanenského zámku, by ale podle všeho mělo být o poznání starší než kresby v něm. "Lze předpokládat, že pochází z nejstarší doby, kdy na tomto místě stála nějaká budova, snad z období olomouckého biskupa Jana Doubravky z Hradiště, tedy z první poloviny 16. století," uvedla Nečasová.
Jak přesný to je odhad, se ještě uvidí. Znovunalezené prostory nyní budou zkoumat odborníci. Ani první průzkumníci, mezi nimiž včera nechyběla například starostka města Jaroslava Králová či místostarosta Blanska Lubomír Toufar, by ale nemuseli být jediní laici, kteří podzemí prošli. Výhledově by se do něj mohli podívat i další návštěvníci zámku či muzea. "Rádi bychom sklepy postupně upravili a v budoucnu využili k výstavním účelům," plánuje ředitelka muzea.
"Určitě je dobře, že se vše vrací tak, jak to původně bylo. A nejen proto, že sklepení nyní bude dýchat," dodala Králová.
