"Učila jsem na základní škole. Na ta léta vzpomínám ráda. Práce učitelky mi maximálně vyhovovala. Odpoledne jsem totiž měla volná, a tak jsem se věnovala dětem. Sice netuším, zda mě moji žáci měli rádi, ale bylo to fajn," vzpomíná Ulmanová.
Brzy si však uvědomila, že ji skvostná kariéra ve školství rozhodně nečeká, a proto se začala poohlížet po něčem jiném. "Dodělala jsem si angličtinu a začala jako asistentka pracovat ve firmě Karla Abrahama," popisuje.
Ivana UlmanováNarodila se v Praze v roce 1962. Tam žila se svým manželem, ale později se rodina přestěhovala do Brna. Vystudovala pedagogickou fakultu. "Učila jsem ruštinu a psychologii na střední škole, ale když jsme bydleli v Brně, místo na střední nebylo, takže jsem nastoupila na základku," popisuje Ulmanová. Školství brzy opustila a začala pracovat pro Karla Abrahama, otce známého motocyklového závodníka. Právě jeho firma před pěti lety koupila akcie brněnského Automotodromu a Ulmanová se stala šéfkou okruhu. V roce 2007 pod jejím vedením získala brněnská Grand prix cenu za nejlépe zorganizovanou akci od mezinárodní asociace. Ulmanová má dvě děti - syna Jana, dceru Zuzanu a také tři mazlíčky. "Doma mám králíka, kočku a morče," vypočítává domácnost. Ve dnech volna ráda jezdí na in-line bruslích, hraje squash či lenoší u černobílých filmů. |
Z asistentky šéfkou okruhu
A to byl první krůček k současné pozici. Abraham starší - otec motocyklového závodníka Karla - se totiž před pěti lety stal majoritním vlastníkem brněnského okruhu a začal pátrat, koho pověří jeho vedením.
"Hledal nějakou ovečku, která bude spravovat jeho panství, a jelikož jsme dlouhou dobu spolupracovali, vybral si mě," uvádí Ulmanová.
Přitom žen, které by vedly závodní okruh, není moc. Na evropském kontinentě žádná. A po světě dohromady s Ulmanovou jen tři. Jedna v Americe a druhá v Austrálii.
Přesto by podle ní práce bavila každého. "Je pestrá a rozmanitá. Jste v kontaktu se spoustou lidí, hodně cestujete a navíc je tato práce specifická. Vyjma mosteckého okruhu u nás totiž žádné podobné těleso není," vyjmenovává energická žena, která už pátou sezonu společně se svým téměř ženským týmem pořádá republikové, ale i mezinárodní motoristické závody.
Ženy jsou více zodpovědné, říká Ulmanová
Proč se obklopuje téměř samými ženami? "Podle mé zkušenosti je to tak, že organizační stránku v tomto odvětví zvládají lépe ženy. Muži se u závodů spíše baví. Ženy jsou více zodpovědné a schopné pracovat do roztrhání těla," dodává Ulmanová. Za pravdu jí dává mezinárodní ocenění Velké ceny za nejlépe připravenou akci v roce 2007.
Její kolegové ji charakterizují jako odjištěný granát. Své emoce totiž dává viditelně najevo. "Je to lepší než v sobě pocity dusit. Na druhou stranu také dokážu pochválit," míní šéfka brněnského Automotodromu.
Každoročně připravuje závody silných motorek, sama však za její řídítka nikdy nezasedla. "Jezdím jenom na skútru, a to po okruhu. Navíc mám reflexy jako většina žen. Když se dostanu do presu a měla bych ubrat, tak naopak přidám," přiznává Ulmanová.
Přitom na závody motorek jezdila už jako malá holka. Její otec byl totiž amatérský jezdec motokrosu, a tak ji bral na nejrůznější soutěže.
O brněnském okruhu však po dlouhá léta nevěděla, ani v době, kdy už bydlela v Brně. "Dostala jsem se na něj až po dlouhé době. Byla to chyba okruhu, že o sobě nedal vědět," říká s úsměvem Ulmanová.
Relax po práci: černobílý film a na nic nemyslet
Na dráhu se snaží nalákat veřejnost i mimo závody. "Kdysi jsem se dopustila nerozvážného prohlášení, že okruh otevřeme lidem, kteří se tam budou moci procházet, či lyžařům. Pak jsem pochopila, že to z technických důvodů není možné. Lidi jsou nedisciplinovaní," uvádí Ulmanová a líčí historku, jak se nedávno v přestávce mezi tréninky procházela po trati těhotná žena s přítelem a se psem.
Lyžaři na trať nemohou, protože by rozmrzající stopa narušila povrch okruhu, a tak Ulmanová otevřela dráhu in-line bruslařům.
"I já jsem si nedávno pořídila brusle. Jízda na nich je perfektní, o to víc na okruhu. Stezky jsou plné lidí, dráha na okruhu je široká, tak je zde menší nebezpečí úrazů. Bruslaři by chtěli otevřít celou dráhu, ale asi by mnozí z nich sešupy a výstupy nepřežili bez zranění," popisuje žena, mezi jejíž koníčky patří četba historické literatury.
"Nejraději mám dějiny Egypta a Říma, ale ve volných chvílích také ráda sportuji. Chodím hrát badminton, jednoduše se snažím nezakrnět, což je problém sedavého zaměstnání."
A jaký je největší relax po velkém světovém závodě? "To si lehnu k televizi, pustím si černobílý film a na nic nemyslím."
