Mezi muzikanty orchestru bude i Jaromír Hnilička, jazzový trumpetista, autor aranží a skladatel, který s Orchestrem Gustava Broma hrál od roku 1956. Na svého kapelníka vzpomíná sice smutně, ale také rád a emotivně. "Na první trumpetu jsem nikdy neměl," vybavuje si muzikant.
"A najednou kapelník rozhodl a já hrál. Najednou mi to hvízdalo v třetí oktávě, tón jak stehno, tréma pryč. Nejtěžší pasáže, které jsem nikdy nebyl v stavu zahrát, se zahrály samy, jen co kapelník zvedl ruce. Psychotronický dopink, jinak si to nedovedu vysvětlit," říká Hnilička.
Překryl orchestr jakýmsi poklopem, vzpomíná Hnilička
Že byl Gustav Brom obrovská persóna, dokresluje i další Hniličkova historka. "Hostovali jsme s panem Bromem u dobré amatérské kapely, pro kterou jsem napsal a nacvičil nějaká aranžmá. Po mně předstoupil před muzikanty pan Brom a v tu ránu se něco změnilo, přímo fyzicky jsem to cítil," líčí hudebník.
Orchestr Gustava Broma postihla v roce 1973 nehoda. Jeden člen kapely zemřel, další byli zraněni
Orchestr Gustava Broma - trumpetová sekce: (zleva) Vladimír Kreslík, Jaromír Hnilička a Josef "Artur" Pavlíček
"On překryl celý orchestr jakýmsi poklopem a atmosféra přešla do naprosto jiné dimenze. Asi jako když se na jevišti místo pracovní lampy rozsvítí reflektory, asi jako když černobílá televize přejde do barvy. Kapela okamžitě hrála úplně jinak, perfektně a s výrazem. Záhada," dosvědčuje osobité kouzlo Gustava Broma Hnilička.
Dokládá také otcovskou starost kapelníka o muzikanty. "V Brně mi kapelník sehnal podnájem a pak i byt. A půjčil mi peníze do začátku, staral se zkrátka tak, že je to v porovnání s dnešními bossy neuvěřitelné," stýská se muzikantovi po starých časech.
"Původní řád a přátelství už obnovit nejde"
Myslí si dokonce, že nové poměry Gustavu Bromovi, který zemřel v roce 1995, možná zkrátily život. "Kapelník předtím vždycky říkal: Chlapci, když budeme hrát jazzovou muziku, je to víc než protistátní činnost. A lidi, kteří na nás chodili, to tak i vnímali," myslí si trumpetista.
"Teď vede kapelu Vlado Valovič a mně začíná být smutno po bromovských jazzových standardech, kde jsme si nádherně chorusovali a vychutnávali pravověrné frázování, při kterém se hráč tetelí blahem. Po typicky bromovských jazzových skladbách se stýská i publiku, už je nehrajeme, a když, jen sporadicky," povzdechne si muzikant a zároveň sní "po plných sálech bromovských fandů, kterým stabilní kapela hraje jejich známé a slavné kapelové hity".
Ale bez Gustava Broma to prý už nejde. Ani původní řád a přátelství v kapele nelze obnovit. "Nikdo neví, jak to kouzlo pojmenovat. On zkrátka stejně, jako uměl zpacifikovat ty komunisty, zpacifikoval i nás. Dal našemu životu smysl a řád. Měl takový dar od Pánaboha," vzdává chválu Gustavu Bromovi Jaromír Hnilička.
