Pečené koleno, to byl v Dobré škole velký průšvih s podivnou louží křenu

V restauraci Dobrá škola ve Vojkovicích u Brna umí hosta zaujmout i zahřát dobrým vývarem a potěšit čistým a upraveným interiérem. Počáteční nadšení ovšem nad pečeným kolenem rychle a zcela zmizelo.

Tak upravený vchod, blízké parkoviště a cedule se nevidí ani u mnohých podniků ve větších městech. | foto: Julie Kalodová, MF DNES

Do Dobré školy ve Vojkovicích blízko Brna mě přitáhly cedule na ulici. Jako zákazníka odjinud mě zaujaly a přesvědčily k návštěvě. To je velké plus.

Restaurace Dobrá škola

Hlavní 34, Vojkovice, stránky: dobraskolabrno.cz

V hlavní části restaurace je kuřácká část stavebně oddělená od nekuřácké, dovnitř vedou dva malé schody. Parkoviště u restaurace je praktické.

Z jídelního lísku: 
Nakládaná vepřová kotleta pečená na grilu za 99 korun, vepřový řízek XXL za 149 korun. Jídelníček byl stručný, promyšlený a s dobrými cenami, maso chutnalo divně.

Hodnocení: 40 %

Příjemné je, když restaurace vítá hosty vyhrazeným parkovištěm, navíc s místem pro vozíčkáře. Dobrá škola má bodrý podtitulek "restaurace s koulema", což jsem pochopila tak, že mě chtějí přivábit i k bowlingové dráze. Jenže já jak na potvoru nejsem sportovní typ a přijela jsem večeřet.

U stolu a talíře už se ovšem sebevědomý název mění v prázdné chvástání. Jídelníček je sympaticky stručný, ale zdrobněliny z něj dělají čtení pro školáčky. Rajčátka, filátka, kolínka a řízečky v pivnici zkrátka moc chlapsky nezní.

Starobylý dům je pečlivě zrekonstruován, interiér je čistý, ale trochu stroze studený. Jako bychom přišli někam na schůzi. V sobotu pozdě odpoledne jsme také byli jedinými hosty, kteří tu u stolu seděli.

Polévka potěšila. Lepší by však byla bez knedlíčků

To nejzábavnější se dělo ve vedlejší místnosti, odkud se ozývaly nadšené výkřiky hráčů i kutálení koulí. Ne, že by ve vesnickém prostředí měly hrát Chopinovy klavírní variace, ale reklamy z naplno puštěného rádia ruší při jídle i rozhovoru.

Polévka chutnala skvěle. Dojem však pokazily tuhé játrové knedlíčky.

Z nabídky polévek jsme vybrali silný vývar z oháňky za 35 korun. Polévka na talíři lákavě voněla masem a krásnou barvu kuchař vykouzlil hrstí mrkvových nudliček. To byl začátek, který příjemně rozehřál žaludek i chuťové buňky. Takové polévky doporučují ve starých kuchařkách autorky k vyléčení nemocných.

Ale o tuhých játrových knedlících už poctivé hospodyňky neříkají nic. Jen si představte, jak se vám v ústech nerozplývají jemňounká jatýrka, ale zápasíte s houževnatou hmotou. Navíc knedlíky se nevyvedly ani jako příloha ke guláši.

Kolenu chyběla šťavnatost a hyzdil ho křen

Vějíř ze špekových knedlíků, který obklopoval paprikovou masovou omáčku, byl zase oschlý. A to se průměrný guláš Lobkowitz v jídelníčku vyjímal mezi specialitami podniku. Guláš nadělal i zmatky v účtu, lidé z Dobré školy si započítali o deset korun méně, než hlásil jídelníček.

Největší průšvih nám mladý číšník přinesl na dřevěném prkně. Objednali jsme si vykostěné vepřové koleno s bohatou přílohou za 125 korun. Nejsem nadšená ze servírování na podkladu, který se špatně udržuje čistý. Ale budiž, k pivu a sobotním kartám se masové dobroty na dřevě hodí víc než nahřátý talíř.

Čistý a upravený interiér ruší hlasitá hudba a údery bowlingových koulí z vedlejší místnosti.

Maso bylo měkké, oschlé knedlíky však jídlo degradovaly na průměr.

Křen, který se rozlil vedle masa jako nepěkná louže, mohl být třeba v malé misce, vypadalo by to mnohem lépe. Maso bylo usušené k smrti a úplně ztratilo typickou šťavnatou a lepivou měkkost, kvůli které je tahle část vepře tak oblíbená. Tvrdé a černé kusy na povrchu "kolínka" žádným pošušňáním nebyly a kvůli nim spadlo i hodnocení pod snesitelný průměr.

Je poznat, že nad jídelním lístkem někdo přemýšlel. Jenže to, co zní pěkně na papíře, musí kuchař zvládnout hezky i na talíři. A to se zatím nepovedlo.