Právě Jelínek na svého o deset let staršího velkého fotbalového kamaráda rád zavzpomínal.
"Do Dukly jsem narukoval v osmnácti společně s o rok starším Rudou Kučerou. Když jsme přišli poprvé do kabiny mezi ty Masopusty, Pluskaly, Nováky, Borovičky a další velikány, byli jsme vyplašení, zmohli jsme se jen na samé ´dobrý den, dobrý den´ a tak.
Ale když jsme za chvíli šli k prvnímu tréninku, vzal si nás do parády sám Masopust. ´Tak kluci, vykání končí, od teďka vždycky jen ty. Dovedete si představit, jak by to v zápase vypadalo, kdybyste volali, přihrajte, pane Masopust. Nebo, nedej bože, soudruhu kapitáne, dejte to. Já jsem Pepa, támhleto je Sváťa, Láďa, Jarda a tak dále.´ A bylo vymalováno. Ale musím říct, že to tykání nám ze začátku přes jazyk moc nešlo."
Oslavenec Josef MasopustČeský fotbalista století slaví 80. narozeniny |
Jaké renomé v dobách své největší slávy Masopust měl, to o deset let mladší Jelínek přibližuje na zdánlivě nepodstatné příhodě z New Yorku.
"Na začátku šedesátých let jsme s Duklou čtyřikrát vyhráli tehdy hodně prestižní Letní pohár v Americe. A při té příležitosti pro nás naše velvyslanectví pořádalo slavnostní recepce. Na jedné z nich sedíme společně s Masopustem a několika dalšími hráči u stolu a popíjíme pivo. Samozřejmě plzeňské. Pepa měl basu láhví u nohou, někdo z nás tam vždycky sáhnul a nalil si do sklenice. Vtom ke stolu přijde náš velvyslanec a říká: ´Pane Masopuste, mohl bych si jedno pivo vzít?´ Jen si to představte, velvyslanec, a prosí o pivo fotbalistu! Samozřejmě, že vzápětí už pil s námi."
Josef JelínekKARIÉRA 1958–1967: ÚDA, Dukla - 10x za národní mužstvo |
Splnil se mu sen, ale zlato ten gól nepřinesl
"Měl jsem tu čest zahrát si v jedenadvaceti finále mistrovství světa. Tenkrát ve dvaašedesátém nás k tomuhle vrcholu v Chile dotáhli dva lidi: brankář Vilda Schrojf a samozřejmě Pepa Masopust. Ve skupině jsme s Brazilcema hráli nula nula a teď to přišlo nanovo. A představte si, uplynula čtvrthodina a my Masopustovým gólem vedli. Pepovi se tak splnil klukovský sen, vždycky si totiž přál dát gól ve finále mistrovství světa.
A jak se to seběhlo? "Úplně jednoduše a po našem, prostě do brazilské sítě vedla typická česká ulička. Míč měl Tomáš Pospíchal a protože Pepa měl jedinečné periferní vidění, předvedl vynikající náběh mezi obránce. A Tomáš mu tam ten míč ideálně poslal. A jak si na něj Josef mezi ty beky nabíhal, bylo mi v ten moment jasné, že vedeme jedna nula.
Tahle akce potvrdila známé rčení, že v jednoduchosti je genialita. Josef byl v tu chvíli štěstím bez sebe, jenže tu zlatou radost nám pak pokazily tři góly v naší síti. Ale ten Pepíkův gól jistě sehrál roli v tom, že za ten rok získal Zlatý míč."
Až po vás, naznačil džentlmensky Pelému
Josef byl nejen velkým hráčem, ale kdekdo ho uznával i za velkého fotbalového džentlmena. "A na tom se podepsala jiná příhoda z mistrovství světa v Chile. Na Brazílii jsme poprvé narazili ve skupině a proti nám, na rozdíl od pozdějšího finále, nastoupil i Pelé. Jenže slavný Brazilec se během zápasu zranil, v souboji to nebylo, nejspíš nějak špatně šlápnul, asi si natáhl sval nebo podvrtl kotník. Ale hrát moc nemohl a protože tehdy se ještě nemohlo střídat, aspoň pokulhával u lajny.
No a najednou na něj šla přihrávka a nejblíž u něj byl Masopust. A najednou celý stadion kouká, jak se Pepa ani nesnaží k němu doběhnout, natož ho atakovat. Místo toho nechal Pelého míč zpracovat a poslat spoluhráči. Fantastický gesto! A Masopustovi to udělalo obrovské renomé, protože se to stalo na mistrovství světa a psalo se o tom na celé zeměkouli. Nikdo z nás pak do Pelého v tom zápase nešel, což pokud vím, si Pelé navždycky zapamatoval, a jsou s Masopustem dodnes velkými přáteli."
Dnes sedmdesátiletý Jelínek prý nikdy nezapomene, jak ho Masopust coby osmnáctiletého mladíka v Dukle přijal.
"Vděčím Pepíkovi opravdu za hodně a jsem pyšný na to, že jsme kamarády byli, jsme a navždycky budeme. K té osmdesátce mu z celého srdce přeju jen to nejlepší. A ať se každý měsíc s ním a s ostatníma duklákama ještě hodně let scházíme na Julisce k našim pravidelným posezením."
