Cecilie Aschkenesová bydlela před druhou světovou válkou v Olomouci na náměstí Hanse Kulicha 5 (po válce Ječmínkovo náměstí). Jejich dům byl i skladem piva, stáčírnou a prodejnou a dříve celý i s firmou patřil Moritzi Aschkenesovi, který zemřel v roce 1916.
Spolu s Cecílií žily v domě i její dcery Ida a Elisabeth s manželem Arnoldem Böhmerem. Těm se později narodily dcery Augusta a Hana. Všichni ale měli v té době smůlu - byli Židé. A tak v roce 1942 museli své domácnosti opustit, a kromě Augusty, která emigrovala na Nový Zéland, zemřeli v koncentračním táboře.
Od 16. června tento tragický osud v Olomouci připomenou mosazné destičky zapuštěné do země v místech, kde stával jejich dům s dvorem a zahradou. Ten byl zbourán, když se stavěla víceúrovňová křižovatka. Kvůli ní zaniklo i celé Ječmínkovo náměstí.
Rodinu Aschkenesových (na snímku Ida Aschkenesová) budou připomínat čtyři Kameny zmizelých. Dům, ve kterém rodina žila, byl na Ječmínkově náměstí, které už dnes neexistuje (foto z roku 1978).
Obdobné připomínky na Olomoučany, kteří se kvůli holokaustu nevrátili domů, se ve stejný den objeví před dalšími šestnácti domy. Olomouc se totiž zapojí do projektu Kameny zmizelých. Kdo si text na nich bude chtít přečíst, bude se muset sklonit.
Před válkou měla zdejší Židovská obec 2 500 členů, po ní 200
Nevědomky tak uctí památku konkrétního člověka i všech šesti milionů Židů, kteří byli za války zavražděni. K olomoucké Židovské obci se před válkou hlásilo dva a půl tisíce lidí, po válce jen dvě stě. Počet obětí holokaustu ve městě byl přitom zřejmě ještě vyšší.
S nápadem na vzpomínkové destičky přišel před časem německý umělec Gunter Demnig. Společně s židovskými organizacemi po celé Evropě vytváří projekt s názvem Stolpersteine. Název v překladu znamená "kamení k zakopnutí". Spěcháte ulicí a najednou zakopnete o něco kovového v zemi, zakopnete o memento zmařeného života.
"Pan Demnig osobně každou destičku vyrábí a ukládá na místo. Sám je přijede do Olomouce klást. Na destičce bude vyryto, kdo v domě bydlel a co se s ním stalo. Každé osobě bude věnován jeden kámen o rozměru 10 krát 10 centimetrů. Zapustí se do dlažby vždy v místech, kde nacisté z domovů vyhnali své oběti, které pak odvezli do koncentračních táborů," popisuje Tomáš Hrbek, vnuk Cecilie Aschkenesové.
Na každém kameni bude stručný popisek vztahující se k osobě, která v daném místě žila. Nebude chybět místo narození, datum deportace a místo zavraždění. Například kámen na počest Hrbkovy babičky dostane tento text: Cecilie Aschkenes, narozena 16.11.1866, transport AAm-265 (04.07.1942 Olomouc -> Terezín), transport Bx-1573 (22.10.1942 Terezín -> Treblinka) - zahynula.
Cecilie Aschkenesová v zahradě olomouckého domu své rodiny jedenáct let předtím, než zahynula v Treblince. foto: archiv Tomáše Hrbka
"Kladení kamenů ve městě je jednorázová akce, u které budou 16. června přítomni vedle autora projektu i rodinní příslušníci obětí," dodává Hrbek.
Kámen zemřelých je možné si objednat do poloviny března
Olomoucká Židovská obec zatím podle jejího předsedy Petra Papouška eviduje 22 žádostí o položení kamenů, před některými domy totiž bude více než jeden kámen.
Jak získat StolpersteinStolperstein je dlažební kostka velikosti deset krát deset centimetrů s údaji o oběti. V případě, že máte zájem o jeho položení pro své příbuzné nebo známé, obraťte se na sekretariát Židovské obce Olomouc, a to do 15. března 2011. Tel. 585 223 119, e-mail: kehila@kehila-olomouc.cz |
"Rádi bychom informovali o tom, že do 15. března mohou na naší obci žádat o vyhotovení dalších kamenů. Máme totiž přímý kontakt jen na členy obce, ale potomci obětí jsou i mimo obec. Za kameny se platí, klade se proto jen na žádost konkrétní osoby, která kamen zaplatí," popisuje.
"Text, který se má vyrýt, Demnigovi pošle místní organizace v místním jazyce," vysvětluje Bob Matuška z České unie židovské mládeže, která v Česku s výtvarníkem spolupracuje. Přiznává přitom, že projekt má i své kritiky. Nelíbí se jim, že se po osudech obětí holokaustu doslova šlape.
Kameny jsou už ve 288 evropských městech
"Zakopnout" o vzpomínkové dlaždičky je nyní možné už ve 280 evropských městech. Mimo jiné v Rakousku, Německu, Maďarsku a Nizozemsku. Vloni se k nim připojila Praha, Ostrava, Kolín, Třeboň, Brno nebo Neratovice.
"Původně jsme podle terezínských seznamů hledali lidi, kteří zmizeli i s rodinou. Nyní děláme destičky i na žádosti potomků," říká Matuška. První kámen položil Gunter Demnig ilegálně v roce 1996. Po několika letech mu město Berlín vydalo povolení a přidaly se i další radnice.
"Kameny, které pokládám, jsou za ty lidi, kteří nemají náhrobky, protože jejich prach skončil v řece. Když sem příbuzní přijdou, jejich smutek je velmi hluboký. Někteří ani neměli příležitost se s oběťmi setkat. Ale místo opouštějí spokojení. Vědí, kolik empatie se tu nalézá," vysvětluje důvody své práce Demnig.
Náklady na výrobu jednoho Stolpersteinu jsou 95 euro - v ceně je materiál i práce. Celý projekt je neziskový a ani realizační tým nedostává odměnu.
