"Budu po téhle lekci moci pozvat své kamarády na sushi večírek?" ptám se šéfkuchaře Tomáše Hnátka hned po vstupu do nablýskané kuchyně pražské školy vaření Chefparade, kde se dnešní kurz koná. "Je to sice učení na celý život, ale myslím, že to doma zvládnete," říká.
Do kurzu, jakých tu pořádají několik - od indické či české kuchyně až ke grilování - se trousí další lidé. Mladý pár i partička kamarádů, kteří tahají z rukávu jména oblíbených sushi restaurací. Nikomu není přes třicet a všichni se těší.
Rychlé seznámení a jde se na to. Na pultu jsou vyskládané ingredience, které budeme potřebovat. Více než čtyřkilový losos, speciální japonská rýže na sushi, mořská řasa nori, avokádo, okurka... A k tomu také wasabi, japonský zelený křen, který pálí jako čert, ale nesmí v žádném sushi chybět. Sezamová semínka, do kterých budeme balit kalifornské maki sushi, zázvor, jenž se k jídlu "přikusuje", a speciální sójová omáčka na namáčení sushi.
Jídlo, které se nepřejí
V rýžovém hrnci se dovařila rýže a šéfkuchař začíná s porcováním lososa. Nic jednoduchého. Stáhnout z kůže, rozpůlit, vyndat drobné kůstky speciální pinzetou nebo kleštičkami. Pak je třeba rybu nakrájet na pravidelné hranoly, ze kterých se řežou slabounké plátky.
Kuchař odřezky hází do velkého hrnce, v němž za chvíli uvaří vynikající polévku miso shiro. A mezitím vypráví: jak začal v roce 1996 vařit ve své první sushi restauraci, jak se zamiloval do japonské kultury, o níž dokáže rozmlouvat hodiny, a jak se mu tohle jídlo nikdy nepřejí.
Pak se pouští do prvního maki sushi. Vypadá to jednoduše. Přepůlí se řasa, na ni se napěchuje rýže.
"Musí se nechat asi půlcentimetrový okraj, aby šla dobře zabalit," vysvětluje, zatímco jsme se nahrnuli kolem něj. Potře vše tenkou vrstvičkou pálivého wasabi. "Stačí trochu. Muži tam toho vždy dávají hodně, ženám to pak nechutná, pálí to." Poklade to syrovými kousky lososa a dá řasu na bambusovou rohožku makisu, která je základem úspěchu i neúspěchu. A začíná rolovat. Vypadá to jednoduše, ale udělat dokonalý váleček není vůbec snadné. Ten se pak nakrájí na šest kousků. A sushi je na světě.
Dávám se do přípravy. Řasa, nacpat rýží, wasabi, losos. A začínám rolovat. Rohožka se musí vždycky pootočit a pak přitlačit, aby vznikl váleček. Kupodivu vznikl. Nemá sice dokonalý tvar jako od našeho šéfkuchaře, řasa ho nepokrývá od kraje ke kraji, ale je to moje první sushi a jíst se dá.
Pochvala doma
Zkouším další recepty, jež nám Tomáš ukázal. California maki sushi i nigiri sushi, rýžové bochánky, které zdobíme plátkem ryby. Přiznávám – jsou trošku pokroucené, ale doma mě za ně stejně později pochválí.
Koukám do talířů dalších kuchařských "žáků" a zjišťuji, že jsme na tom podobně. Kousky sushi jsou trošku křivé a my nadšení.
Usedáme ke stolu se svými výtvory a pouštíme se do nich. Kuchař nám k tomu servíruje vynikající miso shiro polévku, kterou mezitím uvařil.
S kurzem za 1 190 korun jsem spokojená. Zjistila jsem totiž, že klidně mohu doma zorganizovat sushi večírek a tohle na první pohled složité jídlo se dá s trochou zápalu a tolerance od hostů zvládnout.
