Turistika je jedním ze směrů, kterým bude katolická církev rozvíjet své podnikání, až získá zpět majetek na základě středečního rozhodnutí vlády o církevních restitucích. Jde především o poutní místa, stezky, návštěvy sakrálních památek.
"Turistický ruch je už dnes pro nás důležitý vzhledem k tomu, že vlastníme řadu památek. Další rozvoj by byl proto pro nás určitě logický," říká vedoucí správy majetku pražského arcibiskupství Karel Štícha.
Církevní sjezdovka? V Rakousku už se na jedné takové lyžuje
Většinu nově získaného majetku budou tvořit zemědělské a lesní pozemky. Také na nich se dá podnikat, a ne jen tradičně hospodařit. Rakouský klášter ležící za šumavským hřebenem provozuje například lyžařský areál.
Dočkáme se něčeho podobného v Česku? Odpověď zní: Není to vyloučeno. "Odpovědná správa v sobě zahrnuje i hledání nových cest hospodaření a optimálního využití. Takže kromě neetických forem si dokážu představit jakékoli podnikání," říká Štícha.
Tradiční například bylo vaření piva v klášterních areálech nebo výroba likérů. Arcibiskupství olomoucké vlastní například vinné sklepy. V některých regionech, kde měla církev rozsáhlé majetky, se tak najednou stane významným zaměstnavatelem, pronajímatelem nebo hospodářem.
Dá se tedy mluvit o církvi jako novém, důležitém zaměstnavateli? Odpověď není jednoduchá. Majetky totiž nebudou centrálně řízeny, ale rozděleny mezi jednotlivé diecéze a řády. Ty si o nich budou rozhodovat samostatně a samostatně také budou hledat formy jejich využití.
Pražské arcibiskupství, které dnes zaměstnává přes šest stovek, lidí neplánuje zatím žádný masivní nábor nových odborníků. Bude postupovat spíše zvolna, jak budou nový majetek vydávat pozemkové úřady. A také bude chtít kombinovat různé formy hospodaření: něco pronajme, o něco se bude starat samo.
Část finančního zisku nejspíš "spolknou" platy kněží, kteří budou v budoucnu zcela financováni církví. Arcibiskupství navíc plánuje, že se jejich platy pokusí zvýšit. A další část peněz padne na zřizování a provozování hospiců a charitativní činnost.
Pokud se v budoucnu některá diecéze dostane do finančních potíží, měl by – jako v zahraničí – fungovat princip solidarity. "Pokud cíl hospodaření či podnikání je řádné vykonávání duchovní činnosti ku prospěchu celé společnosti, není na tom nic špatného," říká Štícha.
