Podle majitele brněnské cestovky je většina lidí z autobusu již zpět doma. "Dva naši delegáti zajistili převoz kufrů. Před chvílí jsem mluvil s konzulem v Záhřebu, takže máme i zbytky zavazadel, které si někdo v nemocnici Gospiči nepřebral. Na konci týdne bychom měli mít vše u nás," řekl Vašulín.
Jak jste se o nehodě vlastně dozvěděl?
Od jedné z kolegyň, které volala klientka z autobusu. V tom zmatku našla mobil a informovala příbuzné. Ti ihned volali na naši krizovou linku. V sobotu po páté ráno jsme proto už byli v kanceláři a pracovali.
Jaká byla vaše první reakce?
Okamžitě jsem svolal všechny zaměstnance, abychom jako kolektiv zvládli požadavky od ministerstva a policie. Přijímali jsme telefony z Česka a Chorvatska, aby všechno fungovalo. Chorvatská strana zafungovala skvěle co se týče organizace, sanitek a převozu lidí. To v dřívějších letech nebývalo.
Spal jste za tu dobu vůbec?
Ne. A když jsem usnul, tak třeba na dvě hodiny a pak se mi zase ozval budíček v hlavě... Ani nevím, jestli se mi něco zdálo, usnul jsem jen na chvíli hlubokým spánkem a pak zase šlapal na plné obrátky.
Kdy jste poprvé mluvil s lidmi z dopravní firmy JH Bus, které autobus patřil?
Zhruba po šesté ráno. Vzbudili jsme jejich dispečera, který zpočátku nijak výrazně nereagoval. Asi tomu nemohl uvěřit a byl rozespalý. Po chvíli volal zpátky, jestli dobře slyšel. Bylo to hektické.
Myslíte teď na rizika, když odjíždějí lidé s vaší cestovní kanceláří směr Chorvatsko?
Na to nesmíte myslet, jinak bychom to tu mohli zavřít. A všechny ostatní cestovky taky. Jak jste sem přijeli vy? Mohlo vás srazit auto, mohli jste mít nehodu. Život musí jít dál. Nechci to přivolávat, ale nebylo to první neštěstí a asi ne poslední.
