Obyvatelé obcí na dolním toku Moravy a Dyje se vody dávno přestali obávat. Přeorali louky v pole, postavili domy a firmy v nejníže položených místech obcí. Pak přišla polovina července 1997. Mezi Hodonínem a Lužicemi způsobila tehdy povodeň ropnou havárii. Z vrtu unikala několik dní ropa. Ohromná lesknoucí se skvrna postupovala směrem k jihu.
Ani hráz neudržela silný nápor vody. Pod ní se pak ocitla pole pod všemi obcemi na Podluží a také suterény a sklepy desítek domků, ale i hospodářských a průmyslových objektů.
"Vybavuji si, jak jsme tehdy ve spěchu vyklízeli sklady k prasknutí nabité od Vánoc vyrobenými hokejkami. Bylo jich tam snad sto tisíc. Pomáhali nám vojáci, a tak šlo díky perfektní disciplíně všechno jako na drátkách. Hasiči mezitím venku připravovali takové mobilní nafukovací válce proti povodňové vlně. Voda k nám naštěstí nedorazila," vzpomíná na chvíle před patnácti lety Jana Švirgová z firmy Passvilan, která v Lanžhotě na Břeclavsku vyrábí hokejky.
I když povodeň na Břeclavsku zdaleka nenapáchala takové škody jako na Hodonínsku, a spíše se mu vyhnula, změnila osudy desítek rodin.
A voda přišla na dvůr
Nejvíce přitom postihla Tvrdonice, Týnec či Lanžhot. "Nevěřil jsem, že voda může přijít až k nám. Když se pak objevila na dvoře a v zahradě a během chvíle nastoupala ve sklepech až do výšky jednoho a půl metru, byl jsem šokovaný. Ten živel dokázal vzdout betony v domě až do výšky půl metru," popisuje ničivou sílu pamětník událostí František Bartošek z Tvrdonic.
Musel pak v každé místnosti vybourat díru, protože rychlé odčerpání vody by mohlo znamenat narušení statiky domu a jeho možné zřícení.
"Rodině nastalo období obrovských starostí. Po opravení omítek přišla po čtyřech letech další povodeň a s ní i rozčarování z přístupu pojišťovny. Ta tvrdila, že na nastoupání spodní vody se pojistka vůbec nevztahuje, a vyplatila nám jen mizivou část peněz, o kterou nás povodeň tehdy připravila," vypráví muž, který měl nejvíce zatopený dům.
Tvrdonický starosta Zdeněk Tesařík přidává další smutnou vzpomínku, kterou si po ničivých povodních v létě před patnácti lety nese stále s sebou.
"Chlapi naváželi pytle s pískem a snažili se ze všech sil vodu zastavit, aby v obci napáchala co nejmenší škody. Obrovský stres tehdy jeden z nich neunesl. A když se střídali s obědem, odešel a už se zpátky nevrátil. Zkolaboval a zemřel," vzpomíná na jednu z nejkrutějších daní, kterou si události z července 1997 na Břeclavsku také vybraly.
