Reportérů a fotografů stály to odpoledne 26. srpna 1992 před vilou Tugendhat v Brně desítky. Jef Kratochvíl, který v moravské metropoli žije, měl proti všem ostatním výhodu. Velmi dobře to tam zná. Věděl, z jakého místa bude vidět na zahradu. Navíc je tam křoví, takže se zde může slušně ukrýt.
A po půlhodině čekání se to stalo. Na zahradu přišli Vladimír Mečiar a Václav Klaus. Oba byli jen v košilích, Klaus nesl sako, které odložil přes opěradlo židle. Sedli si pod strom a několik minut spolu rozmlouvali.
"Rychle jsem fotil, ale stihl jsem jen asi deset snímků. Cvakání spouště mě prozradilo, takže za chvíli u mě byli dva hoši z ochranky a vypoklonkovali mě pryč," vzpomíná Kratochvíl na vznik unikátní fotografie, která se stala symbolem schůzek k rozpadu federace.
Podobné záběry pořídil ještě slovenský fotograf Peter Brenkus z balkonu protilehlého domu. Jsou to jediné fotografie přímo z uzavřených jednání mezi ODS a HZDS.
Kratochvíl fotí představení pro brněnské Městské divadlo. Historická událost, která se odehrávala v jeho městě, jej však přiměla, aby se na chvíli stal paparazzim.
Z doby rozpadu Československa má však ještě silnější zážitek. "Na Silvestra 1992 jsem jel fotit do Bratislavy. Krátce před půlnocí se hlavní náměstí zaplnilo lidmi, kteří skandovali protičeská hesla a pálili československé vlajky. Fotil jsem jak o život, ale najednou na mě demonstranti začali pokřikovat. Kdyby zjistili, že jsem Čech, určitě by mě zmlátili. Dostal jsem opravdový strach, sklopil jsem hlavu a rychle se prodíral pryč," vzpomíná.
