Mimořádná příležitost zhlédnout unikátní předměty, které nepatří k běžně vystavovaným. Nevyčíslitelná hodnota šperků, vzácných mincí, zlatých ražeb či korunovačních medailí. Originály nejvzácnějších zlatých exponátů vyjmutých z trezorů a za přísných bezpečnostních opatření vystavených mnohdy poprvé na necelé tři týdny.
Tyhle výkřiky vítaly výstavu Zlato, symbol moci a bohatství, pořádanou k oslavě 195. výročí založení Moravského zemského muzea v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu.
První lapsus přišel ještě před zahájením. Ačkoliv ve všech materiálech muzea bylo původně uvedeno trvání od 31. října do 18. listopadu 2012, návštěvníci výstavy přijeli poslední říjnový a první listopadový den do Brna zbytečně.
Muzeum se vymlouvalo na bezpečnostní opatření, patrně se však čekalo spíš na brněnského primátora Romana Onderku. Každopádně náhlá změna zahájení ke 2. listopadu proběhla bez jakéhokoliv avíza třebas jen prostřednictvím tiskové zprávy pro média či vysvětlením na webu muzea.
Hledání popisek a čísel
Už to svědčí o faktu, že duch zdejšího výstavnictví ustrnul kdesi v dobách Rakouska-Uherska. Stejně tak i pojetí akce, avizované jako prestižní, která se odbývá v patrně nejmenší výstavní prostoře paláce a pouhých osmi vitrínách. Ačkoliv je zde otevřeno od devíti ráno do osmi večer, v obvyklých návštěvních hodinách se tu lidé zkrátka tísní.
Za stovku vstupného vám tu sice zapůjčí iPad, případně vám obsluha nabídne sluchátka k vlastnímu chytrému telefonu či tabletu, abyste si vyslechli či přečetli přece jen bohatší doprovod k vystaveným exponátům (ten jinde než v multimediálním průvodci nenajdete), jinak se lze však orientovat jen podle čísílek exponátů a jejich popisky pak musíte dohledávat na vedlejší tabulce, případně v zapůjčeném sešitku.
V něm jsou sice vitríny očíslovány 1 až 8, v reálu však jejich čísla zcela chybějí, takže si tu můžete zahrát bojovku, která z vitrín je která. Můžete si samozřejmě zakoupit i katalog za 92 korun, ale v tom se "naživo" orientuje ještě hůř než v zapůjčeném sešitku.
Laik se toho moc nedozví
To všechno by se dalo ještě vnímat jako nedotaženost. Jenže zmíněný dech doby Járy da Cimrmana poceloval podobu celé výstavy. Interaktivní prvky se sice u prezentace originálů vymýšlejí těžko, ale aby kromě povýtce titěrných zlatých cucků v osmi skleněných hranolech měl návštěvník k dispozici jen na stěnách napsané a graficky nijak nečleněné špalky nudného textu jako z odborné studie, je dnes už opravdu hodně málo. Popisy historie zlatých nálezů navíc absolutně nejsou k učtení.
"Ve střední době bronzové (1500 až 1200 př. n. l.) zvýšený počet zlatých předmětů (přes 300 kusů) věkově vzrůstající tendenci výskytu zlata..." dočteme se třeba. Požehnaný odborník nemusí být zrovna Jan Zlatoústý, ale měl by text napsat minimálně s ohledem na přicházejícího laika. Jenže odborné termíny z historie, numizmatiky či geologie nejsou vysvětleny - a že se jimi texty hemží! Navíc text nesmyslně uvádí pro běžného návštěvníka irelevantní podrobnosti, které okamžitě zapomene.
Z nafouknuté bubliny mimořádné výstavy zbývá tak jen (pro Brno bohužel často typická) dnes už skoro úsměvná zahleděnost odborníků do vlastního světa, která na světové trendy vstřícné a nápadité prezentace muzejních sbírek srdečně kašle.
A tak mi jen bylo líto milých a vstřícných pracovnic důchodového věku, které zde za zády hlídkujících policistů obdarovávají odcházející děti žlutými balonky potištěnými názvem výstavy. V té naší pouťově neměnné brněnské zatáčce mezi Prahou a Vídní...
