"Mléčné polévky skutečně nevaříme," směje se vedoucí školní jídelny Anna Vičánková. Velí týmu, který připravuje druhé nejlepší školní obědy v zemi, což dokazuje diplom z celostátní kuchařské soutěže.
Finále soutěže se ovšem uskutečnilo už o prázdninách. MF DNES se proto rozhodla otestovat, jak se ve škole vaří během školního roku. Výsledek?
Jasnou odpověď dostávám dřív, než do kuchyně vkročím. Čtvrťák Michal bez rozmýšlení hlásí: "Nejraději mám koprovku."
Se spolužáky zrovna míří do jídelny a dozvídám se jména dalších, mezi dětmi zřídka oblíbených jídel - čočka, špenát, dokonce i fazolové lusky.
"Nevím, co mi nechutná," říká druhačka Nikola. Chvíli přemýšlí a pak dodá, že nejraději má, když jsou buchty nebo řízek s kaší. Konečně odpověď, které rozumím i já.
Přišla jsem zrovna v době, kdy se obědy začaly vydávat. A první, co mě překvapilo, je prázdná a dokonale čistá kuchyň. "Teď už se nevaří, všechno je hotové," vysvětluje Vičánková.
Maso vaří i sedmnáct hodin
Kuchařky stojí u okénka a nakládají jídlo na talíře. Fronta pomalu postupuje a my stojíme uprostřed místnosti, které dominuje nerez. Je z něj nádobí, stoly, dřezy, digestoř nebo třeba speciální přístroj na takzvané pomalé vaření.
"V něm se maso vaří třeba sedmnáct hodin. Dáme ho tam, když odcházíme, a ráno je hotové," vysvětluje Vičánková. Výživová hodnota takto upraveného masa je podstatně vyšší než u masa z papiňáku.
Kuchyně vaří pro dvě školy - kromě žáků ze základní sem chodí i studenti gymnázia. Den co den tak musejí kuchařky připravit stovky obědů. Strávníci mají na výběr ze dvou jídel.
Úspěšné menu z Otrokovicv celostátní soutěži školních jídelen Hovězí vývar s celestýnskými nudlemi vařený přes noc. Zdravý karbanátek s bramborovým salátem, francouzskou zeleninou, jogurtovým dresinkem a bylinkami. Jáhlový dezert s lesním ovocem. |
Při mé návštěvě je třeba zapečená kotleta s cibulí a smetanou a k tomu brambory. Toto jídlo jsme zkusili i my, bylo opravdu výborné. Další možností byly těstoviny po uhlířsku (s vejci), jak stojí v jídelníčku. Okurkový salát a ovocná šťáva jsou společné.
"Tím, že vaříme pro děti malé i skoro dospělé, musíme jim dát na výběr," vysvětlují jedním dechem kuchařky. "Výhoda je to ale i pro nás, protože si můžeme dovolit trochu experimentovat."
Malí školáci volí jídla, která bezpečně znají. Vítězí maso a brambor, případně rýže. A cokoliv sladkého. Starší už si bez problému představí, co je čeká, když si dají třeba kuřecí nudličky na bazalce nebo masové krokety plněné špenátem.
Jídlo musí stát do 27 korun
Kuchařky mají při výběru receptů volnou ruku, musejí ovšem dodržovat přísné předpisy o výživové hodnotě jídla a vejít se do částky na oběd. Tedy maximálně 27 korun i s polévkou a moučníkem.
"Když někde narazíme na recept, který nás zaujme, tak ho společně probereme, případně trochu upravíme. Strávníci nám okamžitě řeknou, jestli jim to chutnalo, nebo už to příště vařit nemáme," potvrdila jedna z kuchařek.
Vařit začínají ráno, první strávníci se scházejí o půl dvanácté. To už je kuchyň umytá. Znovu se pak myje, až když nezbývají žádní hladoví. Když to shrnu, druhý nejlepší kuchařský tým v zemi je parta žen, které baví, co dělají.
"Já si vážně nemyslím, že bychom vařily o tolik lépe než v jiných školách. Jen jim možná scházela odvaha se do soutěže přihlásit," uvažuje Vičánková.
Na to, že za sebou nechaly 76 jiných kuchařských týmů a předběhl je jediný, je to dost skromné prohlášení.
Na soutěži zazářily kuchařky z Otrokovic s hovězím vývarem, vařeným přes noc, s celestýnskými nudlemi, zdravým karbanátkem a bramborovým salátem s francouzskou zeleninou, jogurtovým dresinkem a bylinkami. Jako moučník předložily porotě jáhlový dezert s lesním ovocem.
"Byly jsme překvapené, když z desítky finalistů vyhlásili sedm, kteří se dělili o čtvrté místo, a my mezi nimi nebyly," uvedla Vičánková. "Ale bylo to příjemné. Práce ve školní jídelně je obrovská dřina, tak to aspoň někdo ocenil."
