Spisovatelka ženských románů zemřela předloni 3. srpna ve svém domě v brněnských Obřanech. Byla mrtvá už ve chvíli, kdy přijeli záchranáři. Do nemocnice putoval i zraněný Ingr.
Ten se k vraždě nikdy nepřiznal a od začátku tvrdí, že si na nic nepamatuje. Z jeho telefonického rozhovoru se zdravotnickou záchrannou službou však vyplynulo, že krátce po činu přiznal, že zranění, jimž Monyová podlehla, způsobil ženě sám.
Operátorce na tísňové lince řekl, že v domě je pobodaná žena. "Krvácí z břicha, hrudníku, odevšad," uvedl. Na otázku, kdo ji pobodal, odvětil "já" (o procesu u krajského soudu čtěte zde).
Znalec z oboru lékařství uvedl, že Monyová utrpěla šest bodnořezných poranění. Hned dvě byla velice závažná a bezprostředně ohrožující její život. Rány na ruce pak podle odborníka svědčily o tom, že se spisovatelka mohla útoku bránit.
Ingra poslal brněnský krajský soud do vězení koncem loňského února, v červnu pak verdikt potvrdil i Vrchní soud v Olomouci. Ingr se s rozsudkem nesmířil a podal si ještě dovolání k Nejvyššímu soudu.
Napadal hodnocení důkazů i znalecké posudky
V dovolání Ingr argumentoval tím, že oba soudy měly na věc jednostranný pohled. Poukazoval například na to, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval on sám, a svědecké výpovědi byly účelové, protože se prý přihlíželo jen k některým jejich částem.
Nejvyšší soud čelil i konkrétním námitkám. Ingr před vraždou manželky jednou vyskočil z okna a dopadl na zaparkované auto. V dovolání pak tvrdil, že není vyloučeno, že po tomto skoku mohl být zraněný natolik vážně, že by nebyl schopný se sám vrátit do domu a svou ženu zabít.
Dovolání se zabývalo taky údajnými nedostatky znaleckých posudků z oboru psychologie a psychiatrie. Za podstatný pak požadovalo i posudek soudního znalce Michala Zeleného. Ten totiž podle něj nevyloučil variantu, že se Ingr bránil útoku Monyové a ne, že byl v roli agresora.
Nejvyšší soud nicméně Ingrovo dovolání zamítl. Nezabýval se přitom jeho jednotlivými argumenty, ale zejména formální stránkou věci. Podle soudu nebylo v souladu se zákonem.
Ingr totiž primárně nenapadal právní posouzení skutku - v tomto případě soudy došly k závěru, že šlo o vraždu - ale samotné dokazování a průběh procesu.
"Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat právní posouzení skutku," stojí v odůvodnění rozhodnutí.
Jak soudci v odůvodnění dále uvedli, Boris Ingr se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a teprve z nich dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. To je podle soudu nepřípustné.