Na procházku jarní přírodou bez bot? Nepatří to k mým oblíbeným kratochvílím.
Přesto jsem se vydal vyzkoušet nově otevřenou stezku pro bosou chůzi na pomezí Valtic a rakouského Schrattenbergu.
Od známé valtické Kolonády na Reistně se vydávám po miniaturních směrovkách prosluněnou cestou mezi vinohrady. Zastavuji se u rozhledny, ke které vede cesta po dvou různých typech oblázků. Zouvám své odlehčené armádní kanady a uvazuji si je přes rameno. S mírnou nedůvěrou vkročím do miniaturních oblázků a po prvním úleku z neznáma se dostavuje spokojenost.
Masáž opravdu funguje. Pomalu procházím přes malé oblázky k větším valounům, po kterých protančím k rozhledně. Výšlap po jemných a vyhřátých schodech je příjemný.
Pohled na krajinu také. Spokojeně se vracím na polní cestu a (obutý) pokračuji k dalším objevům.
Kolegyně, která mne doprovází, se nadšeně vrhá na trámový most ukotvený v řetězech. Nadšení ji rychle přejde a na rozhoupaném mostku ztrácí stabilitu. Když vyrovná pád, opatrně přejde na druhou stranu a poté ještě několikrát dokola.
Plnou parou do kamenů
Blížíme se ke žluté klouzačce, která ve mně od pohledu nevzbuzuje přílišnou důvěru. Zdá se mi příliš strmá a dlouhá. Její sklon odhaduji na pětačtyřicet stupňů a délku pět metrů. Než stačím něco namítnout, kolegyně již stojí na okraji a s výkřikem "Miluju klouzačky!" se vrhá dolů. Vyděšeně sleduji, jak se její nohy zarývají do oblázků pod klouzačkou a setrvačnost ji vymršťuje na břicho. Dopadá obličejem přímo do kamínků, ve kterých zůstává výrazná rýha. Oklepává se a kontroluje zranění. Dopadlo to naštěstí dobře, ale při představě, že bych na takovou atrakci pustil svého synka, se mi podlomí kolena.
Nenecháme se odradit špatným dojmem a pokračujeme v průzkumu. Po cestě již na nás čekají pouze kamínky rozmístěné v rafinovaných obrazcích. Jedním z nich je kulaté bludiště, nad kterým musí bosý turista opravdu přemýšlet, aby našel cestu ven. Labyrint je lemován vysokými sloupy, na kterých jsou podnětné citáty v češtině i němčině. Příjemným překvapením jsou také voňavé "ptačí" budky, ve kterých jsou schovány různé druhy vůní.
S nápadem bosé stezky přišli před dvěma lety Rakušané. Na jejich straně je také více stanovišť.
Na té české totiž památkáři stavební úpravy zakázali. A tak Valtické cesta přišla na pár tisícovek za informační cedule.
Dojem z krásné procházky nám pokazil pouze karambol a rozbitý nos kolegyně. Návštěvníkům těchto rafinovaných atrakcí však doporučuji, aby bosý výlet příliš nekombinovali s místním výborným vínem.
