Alzheimerova choroba je celosvětově čtvrtou až pátou příčinou úmrtí a neexistuje na ni žádný účinný lék. Jde vlastně o zrychlené stárnutí mozku a postupnou ztrátu duševních schopností a osobnosti až do fáze, kdy je člověk zcela závislý na pomoci druhých. Právě nemohoucnosti se přitom lidé ve stáří nejvíce obávají a Alzheimerova choroba patří v tomto směru k největším strašákům.
Jak se nemoc projevuje?Choroba začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, jakou nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích už není schopen se sám o sebe postarat. |
Mezinárodní sdružení pro Alzheimerovu chorobu (ADI) spočítalo, že v současnosti potřebuje dlouhodobou péči 13 procent lidí starších 60 let, což je 101 milionů obyvatel planety. Do poloviny 21. století jejich počet naroste na 277 milionů. Až u poloviny těchto lidí se přitom v průběhu stárnutí objeví degenerativní onemocnění mozku. Ve věku 65 let podle statistik trpí Alzheimerovou chorobou asi pět procent lidí, ve věku 80 let už je to třetina (plné znění zprávy ADI v angličtině si můžete přečíst zde).
"Lidé s demencí mají specifické potřeby. Ve srovnání s dalšími uživateli dlouhodobé péče potřebují osobnější přístup, více hodin péče, víc dohledu, a to všechno je spojeno s nutností většího množství pečovatelů, a tedy i s vyššími náklady," upozornil spoluautor výroční zprávy, přední britský psychiatr Martin Prince. Už nyní stojí péče o současných 35 milionů pacientů s demencí přes 600 miliard dolarů (přes 11 bilionů korun) ročně. Pro představu je to asi jedno procento celosvětového hrubého domácího produktu.
Náklady porostou nejen kvůli většímu množství pacientů, ale i kvůli tomu, že čím dál větší část z nich bude závislá na institucionální péči. Nyní se o postižené Alzheimerovou chorobou starají převážně rodinní příslušníci, kteří to dělají zdarma nebo s malým příspěvkem. Dokud ale nebude existovat propracovaný systém, jak rodiny pečující o nemocného podpořit a ulevit jim, bude jich ubývat. Starost o člověka s demencí je totiž psychicky, fyzicky i finančně velmi náročná a příbuzní nemocného ji často sami nezvládají, varuje ADI.
Někteří nemocní raději volí institucionální péči
Další významný problém představuje klesající porodnost. V rodinách je méně dětí, a tedy i méně potenciálních pečovatelů.
Díky včasné diagnostice se také čím dál víc pacientů dokáže ještě za plného vědomí na život v nemoci připravit a mnoho z nich volí institucionální péči záměrně, aby svou rodinu příliš nezatížili. Jedním z nich je třeba 68letý americký lékař David Hilfiker, který si o postupu nemoci už rok píše blog s názvem Watching the Lights Go Out (Pozorování uhasínajícího světla, pozn. red).
"Až bude čas dát mě do ústavu, nenechávejte mě dál doma a neničte si život," napsal otevřeně Hilfiker. Upozornil tak, že nemocný s Alzheimerovou chorobou může fatálně narušit rodinné vztahy. Starat se o dezorientovaného člověka s náhlými změnami nálad, poruchami řeči, paměti a orientace a neschopného běžných činností totiž může být a zpravidla i je extrémně náročné.
