Ptáčata, děti z okraje společnosti svým vlastním pohledem, se tak zamýšlejí například nad otázkou, zdali pravda a láska opravdu vítězí nad lží a nenávistí. "Nikdo nevítězí ani neprohrává," zhodnotí například jeden z chlapců. Jiné děvče zase sice tvrdí, že jim o Havlově nejznámějším výroku říkala paní učitelka na hodině vlastivědy, víc už k tomu však neřekne a revoluční motto pro ní vyznívá do prázdna.
"Děti na některé věci reagují vlažněji, protože je samy neprožily. Historii vnímají poněkud zkresleně, například právě osoba Václava Havla pro ně představuje především někoho, kdo skoncoval s druhou světovou válkou," podotkla režisérka Ptáčat Kamila Zlatušková.
Režisérka seriálu Kamila Zlatušková (vpravo) právě probírá páteční matematickou písemku s Alenkou.
Školáci dějiny reflektují po svém, podle Zlatuškové je jejich přístup mnohem emocionálnější. I přesto je z nich cítit i jistý odstup, smrt vnímají překvapivě mnohem pragmatičtěji než dospělí.
"Chceme zároveň naťukávat i závažnější témata, která v komunikaci s dětmi normálně obcházíme a vyhrazujeme si je jen pro sebe, protože pro děti údajně ještě nejsou určená," zmínila Zlatušková.
Podle ní se sice žáci už v páté třídě učí o komplikované větné skladbě, už však nerozebírají základní etické problémy, svobodu slova nebo právě smrt, kterou jim pak dospělí ani nedovedou vysvětlit. Když se například v dokumentu objeví klíče, symbol sametové revoluce listopadu 1989, a děti se nechápavě tážou dospělých, co mají znamenat, starší jenom koukají do kamery a odpovědím se raději vyhýbají.
Václav Havel, jenž zemřel 18. prosince 2011, přitom podle režisérky znamenal pro romskou komunitu velmi mnoho, protože se nejvíc ze všech českých prezidentů zaobíral lidskými právy.
Ne jen romský, ale hlavně dětský pohled na svět
Podle Zlatuškové nabízí Ptáčata jedinečný dětský pohled na svět, a to v takovém rozsahu, jako žádná jiná dokumentární série před ní. Tím, že je dokument zasazen do kontextu romské menšiny, zároveň naráží i na palčivý problém české společnosti, kterou romská otázka do velké míry polarizuje.
"V dokumentu se odráží celková nálada společnosti. Snažíme se proto nenahlížet na danou věc černobíle, ale komplexně," poznamenala Zlatušková. V dokumentu se podle ní promítá i strach malých romských dětí.
Ten vygradoval i v případě prvních českých paterčat, která porodila na začátku června loňského roku Romka Alexandra Kiňová (více o paterčatech najdete zde). Do mladé matky se mnozí naváželi a když se jí zastala mimo jiné i blogerka Markéta Demlová, sama pak čelila nenávistným útokům (více čtěte zde).
Ostatně předsudky vůči Romům pronásledují i malé hrdiny dokumentu Ptáčata už od útlého věku. I proto první šestnáctidílná řada, kterou Česká televize odvysílala v roce 2010, nesla podtitul "Nejsme žádná béčka". Jejími protagonisty jsou žáci třídy 2. B, která je tvořena převážně romskými dětmi. Vznikla na jedné základní brněnské škole kvůli petici rodičů, kteří nechtěli, aby jejich děti měly za spolužáky Romy.
Druhá série se stejnými dětmi, která má dílů šest a natáčela se v průběhu třech uplynulých let, se vysílá tento leden. Podílejí se na ní producenti Radim Procházka a Martina Šantavá z České televize. Zároveň se točí už i řada třetí, která zmapuje druhý stupeň základní školy od šesté do deváté třídy.
Spolu s Kamilou Zlatuškovou se režie první série ujal také Ladislav Cmíral. Řada získala například Cenu Gypsy Spirit za počin roku 2010 či nominaci některých dílů na prestižní European Civis Media Prize 2011 (více o první řadě Ptáčat čtěte zde).
