Ani na Brno nemá slavný herec Josef Somr moc hezké vzpomínky. Sice sem jezdil "za školu" do kina, ale studia herectví na Janáčkově akademii múzických umění tady vysloveně protrpěl.
A i když se v Brně oženil a bydlel tu v bytě rodičů své ženy, zároveň to vedlo ke konci jeho studentské lásky i jediného manželství. Herec pak prchl nejen z tohoto vztahu, ale také z angažmá v brněnském Divadle bratří Mrštíků.
Ačkoliv tedy vracovský rodák už přes padesát let na Moravě nežije, svými kořeny a výchovou je s místem dětství pevně svázán. A to celých osmdesát let, které oslavil minulé úterý 15. dubna.
"Vracov je můj domov a vždy se tam rád vracím. Kdykoliv vidím v dálce vracovské topoly, srdce se mně sevře," vyznává se.
Přitom jeho dětství rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Jeho tatínek byl původně truhlář, pak železničář, dokonce výpravčí jako později jeho syn ve slavné roli z filmu Ostře sledované vlaky. Ale doma měli ještě hospodářství s polem a zvířaty a samozřejmě také s vinohradem.
A malý Josef musel na tom všem spolu s bratrem Antonínem, o tři roky starším, od rána do večera pomáhat.
Tvrdá práce u přísného otce
I když byl jako dítko často nemocný a navíc plačtivý a přecitlivělý, stejně neduživá maminka ho sice hýčkala a opečovávala, ale u přísného a konzervativního otce mu nic neprošlo.
Brněnské stopyBrněnské stopy Pravidelný seriál jihomoravské přílohy MF DNES o lidech, kteří prošli Brnem, jež na nich zanechalo své stopy. A oni je nesou dál do světa. A také o lidech, kteří zanechali své stopy v Brně. Vychází každou sobotu. |
"U nás se tvrdě pracovalo," vyprávěl Zuzaně Maléřové pro její knihu Křehké otázky. Ale zároveň přiznával, že v celé rodině i vsi panovaly velmi hezké vztahy.
"V podstatě když jsem šel po Vracově, tak jsem každého zdravil 'Dobrý den, strýčku,' a 'Dobrý den, tetičko', i když jsem vůbec nevěděl, o koho se jedná. Tento základ jsem vždy ctil a uznával," svěřoval se.
Citové projevy se u nás nenosily
Somrům se ve Vracově říkalo Šustříci. "To je odvozené od Schuster, tedy švec. Můj dědeček byl Šustřík a pradědeček taky... u nás je hodně německých jmen, protože naši oblast po třicetileté válce kolonizovali Němci," svěřoval se Josef Somr v dalším z rozhovorů. A vždy znovu se vracel k postavě svého zásadového otce, pevně věřícího katolíka.
"Tatíčka jsem znal jako nesmírně pracovitého, tam nebyla ani vteřina, natož minuta či hodina, aby nebyla vyplněna nějakou prací, na poli, na dráze... Neznal klid, jen pohyb a činnost, a totéž vyžadoval od okolí. To byl moment, který mně snad nejvíc vadil, on to vyžadoval tvrdě i na naší nemocné mamičce. Všichni jsme věděli, že matka to nemůže unést, ale on byl svou cílevědomostí zaujatý a zaslepený," stýskal si herec i jako dospělý a vzpomínal také na to, jak zdravý kořínek musel naopak mít jeho otec, který denně spával tak dvě hodiny a přitom se dožil devadesáti let.
Josef SomrNarodil se 15. dubna 1934 ve Vracově na Hodonínsku. V roce 1956 vystudoval herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění a po dvou letech v Českém Těšíně se na tři roky vrátil do Brna, kde hrál v Divadle bratří Mrštíků. V roce 1961 odešel do Pardubic a roku 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu, odkud v roce 1978 přešel do činohry pražského Národního divadla, kde zůstal až do roku 2001. Kromě mnoha divadelních rolí vytvořil skvěle postavu výpravčího Hubičky v Menzelově oscarovém filmu Ostře sledované vlaky nebo hlavní roli v Kunderově Žertu v režii Jaromila Jireše. V roce 2001 byl oceněn Cenou Thálie za svůj divadelní výkon, roku 2005 mu byla udělena medaile Za zásluhy, v roce 2012 dostal Českého lva za mimořádný přínos pro Českou kinematografii a letošního 29. března mu byla udělena Cena Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Po krátkém "studentském" manželství byla jeho dlouholetou partnerkou herečka Zuzana Šavrdová, která zemřela v březnu 2011. Josef Somr je bezdětný. |
Recept prý měl jednoduchý. Každý den si sedl, namočil nohy do teplé vody a vypil litr vína, načež šel ten svůj požehnaný vinohrad obdělat nahoru do kopce, kde to dalo zabrat i daleko mladšímu člověku.
Citové projevy se v rodině nenosily, možná i proto byl Jožka ještě i v Brně na studiích herectví zamlklý a nesmělý introvert. Jedenáct let po Josefovi porodila jeho maminka ještě mladšího bratra Tomáše. V tu dobu už byla hodně nemocná, na výchovu jí nezbývaly síly a dětem všechno odpouštěla.
O to tvrději je vychovával otec, který i svého prostředního syna velice často bil, ale nikdy, jak si Josef Somr dobře pamatuje, přes hlavu. "Jakožto bývalý zdravotník naší armády věděl, že úderem do hlavy by mohl způsobit vážné poškození, takže jsem dostával vždycky na zadek, ale pořádně, řemenem," vybavuje si herec.
Kromě práce kolem dobytka, na poli a také na dráze, kam brával tatínek Josefa s sebou, přibyla starším bratrům přirozeně i péče o malého Tomáše, kterého krmili a přebalovali.
Synovy role rodiče nenadchly
Vlastní děti Josef Somr nemá, ale zkušenosti z dráhy se mu hodily. "Když jsme natáčeli Ostře sledované vlaky, neměl jsem problém uvolnit kolej před příjezdem nebo točit zabezpečovacím zařízením. To už jsem všechno dávno znal," vzpomínal představitel výpravčího Hubičky, který si v oscarovém hitu zahrál údajně nejerotičtější scénu českého filmu, kdy v noci při službě razítkuje nahou zadničku telegrafistky Zdeničky.
Z filmu Ostře sledované vlaky
Což byla ovšem scéna, která se velice nelíbila Josefovým rodičům, především otci. "To byl jeho první biograf v životě, který viděl," líčil herec.
"Přijel domů a cítil se tak uražený, tak ponížený, že málem zapomněl na to, že se nesmí fackovat... Bylo vidět, že by mě nejraději zmlátil do bezvědomí. Skutečně to neunesl, tvrdil, že něco takového by se na dráze – nebo jak se u nás říkalo 'na štrece' – nikdy nemohlo stát... A mamička to proplakala, protože jí všichni dali najevo, že takové zhůvěřilosti, jaké jsem tam předváděl, se nedělají. Byl to také první film v životě, který viděla. Dovedete si představit, co to bylo pro ženu chodící každou neděli ve slováckých sukních do kostela?"
Stejně špatně nesli pak oba rodiče i další slavnou roli svého syna, záletníka Ludvíka Jahna, který ve filmu podle románu Milana Kundery Žert svede ženu nepříteli z mládí, jenž mu kdysi velice ublížil. "Říkali, proč jsem tak zlý na ty ženský, přece se má odpouštět," vybavil si jejich reakci Josef Somr.
Jak "hnůj" vystudoval herectví
A tak vlastně jedinkrát, kdy Josef Somr viděl díky sobě svého otce dojatého a šťastného, bylo po promoci na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Tehdy prý ho, co si vzpomíná, taky vůbec prvně v životě políbil.
"Po slavnostním ceremoniálu jsem přišel k tatíčkovi, který byl uplakaný, to jsem ho tak viděl poprvé, objal mě a dal mi pusu. Já jsem myslel, že se snad muselo něco stát, nebyl jsem na to vůbec připravený, a pak jsem si uvědomil, že jsem mu asi opravdu udělal radost," vzpomínal herec na to, jak ho překvapilo, že je jeho tatínek takového citu vůbec schopen.
Však také studia na brněnské vysoké škole nebyla pro plachého venkovana nic snadného. I když Josefova maminka byla zamlada vášnivou ochotnickou herečkou, ke studiu na JAMU se její syn dostal úplnou náhodou. Po celou střední školu totiž se svým kamarádem občas zajížděl místo do gymnázia v Kyjově až do brněnského kina Čas.
Měli režijní jízdenky, takže platili jen asi korunu za kino. A jednou místo kina došli až k budově JAMU, kde viselo oznámení, že koncem září jsou vyhlášeny dodatečné zkoušky na divadelní fakultu.
A tam se mladý Vracovjan dostal. Spolužáci si však dělali nejdřív legraci z jeho slováckého nářečí i jak se neumí "mezi umělci z řad kantorů" chovat, jak je nesmělý...
"Byl to absolutní stres a tvrdé učení, a to víte, že potom, když mě například můj nejmenovaný kamarád ze studií Dufek v afektu řekl 'hnoju', že jsem to cítil jako největší křivdu, kterou mně vůbec někdo mohl říct," pamatuje si citlivý umělec dodnes.
Prchl od tchyně i tchána
Po studiích a dvou letech angažmá u divadla v Českém Těšíně se Josef Somr vrátil do Brna. Sice se za ním do těšínské garsonky přistěhovala jeho žena, studentská láska z Brna, ale protože hrávali třeba dvaadvacet večerů v měsíci na zájezdech, kývl herec na nabídku brněnského Divadla bratří Mrštíků.
V Brně však museli žít v bytě s tchánem a tchyní, neměli žádné soukromí, a tak začal Josef Somr od ženy utíkat, až se po dvou letech odstěhoval ke kamarádovi.
Nebýt toho, nejspíš by v Brně zůstal. Takto však po čtyřech letech v Pardubicích odešel do nově zakládaného pověstného pražského Činoherního klubu.
A teprve tady začala jeho hvězdná kariéra s úžasnými rolemi ve filmu a pak i s třiadvacet let trvajícím angažmá v pražském Národním divadle.
