Noc kostelů u sv. Jakuba zažíváte už poněkolikáté, jaké to je?
Loni k nám přišlo během noci přes osm tisíc lidí. V kostele to vypadá trochu jako na tržnici, na což samozřejmě klasický katolík, který chodí do kostela na mši, není zvyklý. Lidé si kostel prohlížejí, obcházejí ho dokola, při tom probíhají vystoupení, koncerty i samotné bohoslužby. Máme otevřenou i věž, davy lidí tu proudí nahoru a dolů.
Čtyřkou na ČeskouPravidelná pondělní rubrika jihomoravské MF DNES, při které během cesty tramvají z hlavního nádraží na Českou redaktor vyzpovídá vybranou osobnost. Tentokrát se s Karolínou Kyselovou svezl varhaník z brněnského kostela sv. Jakuba Ondřej Múčka. |
Najdou si tedy v tuto noc cestu do kostela i lidé, kteří by normálně nepřišli?
Určitě je to tak, těchto zvídavých návštěvníků přijde obrovské množství, dorazí i hodně cizinců, procvičíme si tak i cizí jazyky. Jde o zajímavou výměnu informací. Navzdory všem možným předsudkům vůči církvím tak dokážeme lidem ukázat, že nejsme žádná od světa odtržená sekta, že umíme používat mikrofony, elektriku, všechno. (smích) Jednoduše, že nejsme uzavření.
Říkáte, že jsou návštěvníci zvídaví, co je na Noci kostelů nejvíce zajímá?
Nejčastěji se setkávám s otázkou, jestli hudbu, kterou při bohoslužbě poslouchají, pouštíme z nějakého přehrávače. Někdy mne ty dotazy až úsměvně překvapí. Každý den se v kostele samozřejmě hraje naživo. Myslím, že si to lidé často myslí proto, že mají zkušenost s tím, jak probíhá rozloučení s blízkými. V krematoriu je často hudba pouštěna z přehrávače.
Chápu to správně, že normálně se za vámi lidé nahoru k varhanám nedostanou a při příležitosti Noci kostelů tuto možnost mají?
Je to tak. Nahoře na kůru normálně nejsme zvyklí vídat davy lidí. Na Noc kostelů jsme ale přirozenou zastávkou při cestě dolů z věže.
Zpívají pak třeba s vámi?
To ne, oni spíš tak jako zírají. Naše varhany jsou totiž historické, poměrně cenné, a především mechanické, což znamená, že při hraní je člověk neustále v pohybu, a to návštěvníky většinou zaujme. Nástroj má přes třicet hlasů. Aby varhany hrály, musí se vytahovat mnoho táhel, člověk musí rukou jet třeba dvanáct centimetrů, než se rejstřík ozve. Navíc je třeba nutné takových táhel vytáhnout deset, pokud možno strašně rychle za sebou, aby se dynamická změna objevila.
To musí být i fyzicky náročné?
Je to trochu tělocvik.
Jak jste se vlastně dostal ke hře na varhany?
Dlouhá léta jsem hrál na housle. Asi až ve druháku na gymplu u nás na farnosti zemřel dlouholetý varhaník a maminka pak chtěla, abych s hraním vypomohl. Začal jsem cvičit na klavír, dostal jsem se na základní uměleckou školu v Brně se zaměřením na církevní hudbu, díky tomu jsem pak mohl sedm let působit i v zahraničí. Od roku 2004 hraji na varhany u sv. Jakuba.
Připravujete na Noc kostelů nějaký speciální program?
Letos dost trénujeme, zahraji několik věcí od Bacha. Zajímavé je, že naše varhany nejsou na Bacha určené. Cvičím preludium, kde vlastně díky omezenému počtu tónů v pedálu musím některé pasáže přehazovat v oktávách jinam, než byly původně napsány. Je to trošku záběr.
Na co se tedy mohou návštěvníci v pátek těšit?
V šest večer by měl začít náš velký chrámový sbor. Na půl hodiny máme nachystaných asi sedm skladeb. Pak bude vystoupení dívek s liturgickým tancem. Budou se prostřídávat s naším slovenským sborem. V devět hodin večer je mše svatá, při které bude také hudební doprovod. Na závěr v jedenáct večer začínají nešpory.
