Zhruba padesát tisíc lidských pozůstatků skrývala po dlouhá léta kostnice pod brněnským kostelem svatého Jakuba, kolem kterého denně proudí desítky lidí.
Tak ostrý kontrast mezi životem nahoře a ohromným královstvím smrti pod tenkou slupkou městské dlažby nejlépe pochopíte, pokud se do krásně upravené, v roce 2012 zpřístupněné kostnice půjdete podívat.
Kniha Kostnice u svatého Jakuba |
Anebo když nahlédnete do knihy jejího čelného objevitele Aleše Svobody, který v ní popisuje i okamžiky, kdy prvně fascinovaně hleděl na tajemství zdejších podzemních prostor.
„Po odklizení další kosterní výplně se chodba začala mírně zužovat a poslední vrstva lidských ostatků zakrývala volný a temný prostor. A to, co jsme po jeho nasvícení spatřili, doslova vyrazilo dech všem přítomným. Před námi se otevřela obrovská prostora tvořená třemi sklepními komorami, kompletně vyplněná kostmi a lebkami v neodhadnutelném množství. Ležely zde hromady tělesných ostatků v místech, která do té doby zůstávala veřejnosti utajena,“ svěřuje se ve své knize autor.
A jeho slova potvrzuje na přebalu také historička Milena Flodrová. „Brněnská kostnice není pouze lokálním fenoménem... Velikostí se zařadila na druhé místo v Evropě, hned za pařížské katakomby,“ píše přední znalkyně nejen brněnských dějin.
Unikátní příběh kostnice popsal autor nanejvýš zasvěceně, vysvětlil přitom i duchovní a odborné důvody, proč byla kostnice zpřístupněna veřejnosti.
„Kostnice sloužily v minulosti po celé Evropě především jako ,skládky kostí‘, tedy jako odkladiště lidských ostatků z vykopaných hrobů. Pomáhaly uvolnit místo na městských hřbitovech dalším pohřbům a nebyly určeny k vystavování a veřejné prezentaci,“ vysvětlil Svoboda.
Prohlédněte si kostnici |
„V barokní době se však funerálních témat a mysteria smrti začalo využívat cíleně. Smrt, boží soud, peklo a nebe byla témata úzce spojená s křesťanským duchovním životem a věřící obyvatelstvo doslova fascinovala,“ popsal historické důvody, které vedly i k současné podobě zpřístupněné památky.
Cenné jsou ale i další části knihy, v nichž autor vysvětluje pohřební rituály. Věnuje se i svátostkám, maličkým medailonkům s náboženskými motivy, jež se dávaly mrtvým, našly se v kostnici a jsou zde nyní také vystaveny.
Zmiňuje se rovněž o příčinách smrti a lékařských zákrocích zjištěných při antropologickém výzkumu v kostnici. Přidává překlady cenných náhrobků brněnských měšťanů, které se také našly pod kostelem.
A popisuje rovněž takřka detektivní příběh ostatků Raduita de Souches, obránce Brna před Švédy v 17. století. Tato část historie navíc na své úplné vyluštění ještě čeká. Snad se objasní při zkoumání další části podzemí kostela.