Národnímu divadlu v Brně začíná nová sezona. Vsadí v ní například na operu Věc Makropulos, činoherní inscenaci Jak chutná moc či balet Louskáček. A do ulic už také míří plakáty s uhrančivými obličeji.
Že by hvězdy představení? Kdepak, tyhle tváře zná málokdo. Národní divadlo Brno letos zvolilo velmi netradiční kampaň a k inscenacím přiřadilo tváře lidí z pozadí divadla. Rekvizitářů, garderobiérek či členů orchestru.
Kampaň má upozornit veřejnost na to, že instituci šéfují noví lidé. „Chceme dát zkrátka najevo, že právě začíná sezona, kterou připravilo nové vedení,“ vysvětlil ředitel Martin Glaser, jenž se funkce ujal letos v březnu (rozhovor čtěte zde).
Zároveň jde podle něj o poděkování zaměstnancům. Glaser přiznává, že mnozí z nich tam pracují i přes ne zrovna vysoké platy.
Zaměstnance, kteří se pro kampaň nechali nafotit, vybíral Glaser spolu s fotografem Ivanem Pinkavou.
„Nebylo vůbec lehké určit z 600 lidí konečných 15. K jednotlivým inscenacím jsme se snažili přiřazovat obličeje tak, aby to působilo nečekaně, překvapivě. Aby to bortilo asociace, které se lidem s často známým názvem hry pojí,“ přiblížil Pinkava a dodal, že spolupráci s lidmi, kteří nejsou zvyklí stát modelem v ateliéru, si přesto užíval.
Někdo se do focení vrhl, jiní se nejdřív styděli
„Jednou jsem se měla tvářit zasněně, pak zas zamračeně, uvolněně nebo zamyšleně. S různými výrazy mě fotil asi hodinu,“ popisuje focení vedoucí garderobiérka Jarmila Kubová.
Zatímco ona šla do kampaně bez váhání, její kolegyně Jana Šrubařová pózující pro plakát Věci Makropulos se nechala nějakou dobu přemlouvat. Prý se nerada fotí. V divadle pracuje jako inspektorka hlediště.
„Mám pod sebou uvaděčky a šatnáře, zajišťuju květiny pro herce, starám se o ztráty a nálezy a třeba i o vozíčkáře,“ přiblížila náplň svého zaměstnání, které lidé moc neznají.
Kromě ní shlíží z plakátů umístěných třeba v podchodu u hlavního nádraží nebo přímo na budově divadla také Roman Hoch. Bodrý chlapík s červenými tvářemi láká na hru Louskáček. „Nejdřív se mi do toho moc nechtělo, myslel jsem si, že se pak budu stydět chodit ulicemi, ale co bych pro divadlo neudělal,“ smál se člen orchestru, který hraje na tubu.
Kampaň stála stovky tisíc, zaplatil ji tajný mecenáš
Na podobě kampaně se kromě Glasera a Pinkavy podílel také grafický designér Robert V. Novák. Ten je ostatně autorem celého nového grafického manuálu divadla včetně loga a kapesních programů. Ohlasy na jeho práci se různí.
„Objevují se jak bezmezní nadšenci, tak neúprosní kritici. Některým třeba vadí, že jsme vsadili na nepopulární tváře. Ale jak někdo trefně poznamenal na webu - které herce Národního divadla na ulici každý pozná?“ nadhodil Novák.
Obecně jsou podle něj reakce spíše kladné. Nový propagační počin se tak liší třeba od Manuálu úspěšného diváka, publikace plné triviálních rad, kterou divadlo vydalo na jaře a jíž se lidé spíše posmívali.
„Přestávku poznáte podle toho, že herci přestanou hrát,“ psalo se v ní například (více o brožuře čtěte zde).
Na kolik peněz nová kampaň vyšla, ještě v Národním divadle nespočítali. Řádově se jedná o statisíce. Protože tak velkou částku by instituce ve svém rozpočtu nenašla, většinu zaplatil soukromý mecenáš. Jeho jméno však Glaser nechce prozradit.
