Nejí, nepije, nechodí ven a klidně si nastaví budík na čtvrtou hodinu ráno, jen aby si mohl zahrát hry na počítači. „Když mu chci vypnout internet, považuje to za zásah do vlastní svobody,“ popsala nešťastná matka šestnáctiletého studenta z Brna, která si přála zůstat v anonymitě.
Mladík není jediným, který v Česku trpí nutkavou potřebou být stále on-line. Takových dětí je jedno procento a počty stále stoupají, jak vyplývá ze studie EU Kids Online z roku 2012. Tehdy se pracovalo s 25 tisíci dětmi z 25 států Evropské unie.
„Není jednoduché to určit, ale podle jiné studie, která pracovala s větším vzorkem, je u nás závislých tři až pět procent,“ uvedl psycholog David Šmahel, který působí na Fakultě sociálních studií v Brně. Čísla jsou podle něj tak varovná, že se rozhodl uspořádat speciální kurzy pro děti a rodiče s tímto problémem.
Hlavně rodiče naučit porozumět
S pedagožkou a partnerkou Štěpánkou Rudolfovou se inspirovali v okolí u známých, kteří neví, jak děti od počítače dostat. „Bude se jednat o kurzy pro děti ve věku 7 až 14 let a jejich rodiče, aby pochopili, proč jejich děti nadužívají internet a digitální technologie obecně,“ uvedl Šmahel.
Česko vs. ostatní státyZ evropské studie dětské závislosti na internetu EU Kids Online 2012 vyšlo Česko průměrně. Zkoumalo se pět kritérií a aspoň jedno splňuje třetina českých dětí. Nejlépe jsou na tom se závislostí děti v Itálii, Německu a Maďarsku, nejhůře v Estonsku, Portugalsku, Belgii a zvlášť špatně dopadl Kypr. |
Je vedoucím vědeckého týmu zaměřeného na rizika internetu pro děti, včetně on-line závislostí, kyberšikany, IT bezpečnosti a který je zároveň otcem dvou dětí. „Tento projekt je pro mě propojením rodinného a vědeckého života,“ pochvaloval si. První seminář plánují na 6. října.
Internetová závislost málokdy existuje bez příčiny, vyskytuje se spíš jako symptom, například šikany.
„Na základní škole syn neměl moc kamarádů. Stěžoval si, že si s vrstevníky nemá co říct, protože pořád mluví jen o počítačových hrách. A to je jeho argument, proč to teď na střední škole dohání,“ komentovala to matka šestnáctiletého středoškoláka.
Rodiče často řeší problém zákazy, které ale někdy vedou jen k dalším konfliktům. „Když chci Vincentovi hraní omezit, bývá rozčilený a začíná se mnou smlouvat. Většinou pak dojde k hádce, kdy musím zvýšit hlas a počítač mu násilím vzít a zamknout do šuplíku,“ řekl otec osmiletého chlapce Pavel Vokatý.
Rodiče, je to na vás
A právě na komunikaci mezi rodiči a jejich potomky se chce David Šmahel ve svých kurzech zaměřit. V seminářích a dvouměsíčním kurzu budou děti i rodiče dostávat úkoly a hrát hry. Děti si budou například psát deník, co, kdy, kde na internetu dělaly a co u toho prožívaly.
„Cílem je, aby rodiče pochopili, proč mají jejich děti nutkavou potřebu sedět u počítače,“ upřesnil Šmahel.
„Určitě je důležité pracovat s dětmi s rizikovým chováním, ať už je to sebepoškozování, nebo různé druhy závislosti, ale hlavní cílová skupina jsou rodiče, kteří musí upozornit na úskalí číhající na internetu a udržovat pohodu v rodině,“ okomentovala to také psycholožka Petra Vondráčková z pražské Kliniky adiktologie, která se zabývá závislostním chováním.
„Je správné, že se tyto kurzy pořádají. Hodnotím je pozitivně, protože cílí jak na rodiče, kteří tím dávají najevo svůj zájem o dítě a mohou si mezi sebou vyměňovat zkušenosti, tak na tu stěžejní skupinu, tedy samotné děti,“ řekla vedoucí Pedagogickopsychologické poradny v Brně Lenka Skácelová.
Velice důležité však podle ní je, aby na kurzy docházely obě cílové skupiny. „Což se snad podaří. Pan Šmahel nás oslovil a po zvážení jsme nabídku kurzů distribuovali do škol,“ dodala Skácelová.
Míru závislosti budou pořadatelé kurzu zjišťovat přes dotazník. „Kritérií je pět a týkají se například fyzických příznaků, kdy má dítě neustálou potřebu vracet se k internetu nebo zanedbává jiné záliby a povinnosti,“ řekl Šmahel, který zdůrazňuje nutnost dětem porozumět, nikoli jen dávat zákazy. „Chceme především zlepšit atmosféru v rodině,“ dodal.
