„Měl jsem často bolení hlavy a bylo mi špatně. Zjistili, že mám nádor mozku. Teď mi dělají chemoterapie,“ říká třináctiletý Ronaldo. V Dětské nemocnici se léčí s meduloblastomem, tedy nejzhoubnějším mozkovým nádorem. „Pokud vše půjde dobře, na Vánoce už bychom mohli být doma,“ dodává překvapivě jeho maminka.
Chlapec má totiž štěstí, že se dostal do rukou brněnských lékařů a vědců, kteří přišli na to, jak některé z nádorů vznikají. Ronaldo je tak jedním z prvních dětí, u kterých šlo zmírnit léčbu a přitom zachovat její účinnost.
Doktoři objevili geny, které způsobují rozvoj nádorového bujení
„U části meduloblastomů se nám podařilo najít geny, jejichž aktivace je zodpovědná za rozvoj nádorového bujení. Může to pomoci při hledání cest, jak tento mechanismus zastavit,“ uvedl Karel Zitterbart, který působí na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno a na Masarykově univerzitě.
Jejich objev mechanismu a genu, který spouští nádorové bujení u asi pěti procent pacientů, publikoval prestižní časopis Nature. O významném pokroku v léčbě onkologických pacientů, na kterém se brněnští vědci podíleli, tak ví celý svět.
Mezinárodnímu týmu se už dříve podařilo objasnit například to, že nejzhoubnější mozkový nádor není jedna, ale čtyři odlišné nemoci s rozdílným průběhem i prognózou.
„Díky práci mezinárodního sdružení můžeme už nyní léčbu přizpůsobit jednotlivým pacientům,“ přiblížil Jaroslav Štěrba, přednosta Kliniky dětské onkologie v Brně a proděkan lékařské fakulty. Každé nemocné dítě tak lze zařadit do jedné ze čtyř skupin.
„Na základě molekulárních analýz umíme odhalit pacienty, kteří mají výbornou prognózu. Můžeme tak zavést postupy, které těmto pacientům sníží intenzitu léčby. Naopak u pacientů se špatnou prognózou nás tyto analýzy ospravedlňují k tomu léčit je intenzivněji,“ popsal Zitterbart.
Ještě před dvěma lety se pacienti na skupiny nerozdělovali a všichni byli léčeni stejně. Dítě šlo na operaci, ozařoval se mu celý mozek a mícha. Následně dostalo osm bloků chemoterapie s – pro dětské tělíčko velmi náročnými – léky.
„Byl to efektivní způsob léčby pro děti, ale za cenu pozdních následků,“ dodal Karel Zitterbart. Snahou lékařů bylo, aby malé pacienty vyléčili, ale zároveň snížili riziko trvalých následků. U nádoru mozku totiž hrozí víc než u jiné skupiny dětských nádorů to, že dětem zůstanou po léčbě trvalé následky, třeba poruchy růstu nebo nedoslýchavost. To by dnes nemocnému s dobrou prognózou nemělo hrozit. U malého Ronalda se díky nové léčbě snížení trvalých následků podařilo. „Do budoucna čekáme, že lépe poroste, než kdyby byl léčen standardní dávkou,“ dodal Zitterbart.
Další pacientkou, které lékaři diagnostikovali nejtěžší formu mozkového nádoru, je Terezka. „Prodělala těžkou operaci, kterou zvládla, a pomalu se z toho dostává. Chodí, jen zrak má horší a hůř mluví, ale vypadá to, že po operaci je v pořádku,“ líčí její maminka Lenka. Podle Jaroslava Štěrby se postupem času stav dívky zlepšuje. „Holčičce dnes můžeme nabídnout cílenější a šetrnější léčbu. Před dvěma lety bychom to neuměli,“ zdůraznil.
Dvě třetiny pacientů mladší deseti let
Nádory mozku jsou nejčastější skupinou nádorů u dětí. Meduloblastomy jsou nejzhoubnější z nich. „Je to onemocnění spíše malých dětí, kojenců, batolat, předškolních dětí, mladších školáků,“ řekl Karel Zitterbart. Dvě třetiny pacientů s touto diagnózou jsou mladší deseti let. Zhoubné bujení vzniká v mozečku, který je v týlní oblasti hlavy a který řídí koordinaci pohybu, ale i třeba výslovnost hlásek.
V 80. letech se podařilo vyléčit maximálně pětinu takto nemocných dětí, dnes je úspěšnost osmdesátiprocentní. Meduloblastom jako nejzhoubnější mozkový nádor tvoří přibližně 17 až 20 procent všech nádorů mozku. V Česku jej ročně lékaři diagnostikují v případě patnácti dětí.
