Třicetiletý Marián Klampár z Piešťan v Brně studuje, na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií ho za několik měsíců čeká obhajoba dizertační práce.
„Fascinuje mě představa wartburgu na elektropohon, to mě inspirovalo k tomu, abych začal pracovat na tomto výzkumu. Vzhledem k všeobecnému trendu zmenšování všeho, má zmenšování polovodičů v elektroprůmyslu budoucnost,“ vysvětluje mladý fyzik.
Izolanty se používají jako součásti v mobilech, počítačích či elektrárnách. Zmenšovat je a zároveň prodloužit jejich životnost se doktorand snaží s pomocí takzvaných nanoplniv.
„Víme, že nanoplniva mění vlastnosti materiálu. Jde o to, vytvořit s jejich použitím takový izolant, který bude dostatečně pevný a odolný vůči elektrickým přírazům a zároveň bude schopný vydržet řádově desítky let,“ dodává.
Vzorky vyráběl z pryskyřice a dalších chemikálií zhruba půl roku. Ve speciální peci je pak nechal rychleji zestárnout. Měřením na přístroji Novocontrol následně zjišťoval dielektrické vlastnosti vyrobených vzorků, aby bylo jasné, v jakém poměru je nutné látky smíchat, aby měl materiál ty správné vlastnosti. „Až z testů se zjistí, kolik nanočástic tam patří,“ vysvětluje.
Třeba padesát gramů wolframu používaného jako nanoplnivo stojí pět tisíc korun. Jsou ale i levnější.
Trafostanice jako dům? V budoucnu už jen krabice
Výzkumem v laboratořích často tráví i dvanáct hodin denně. Získané výsledky je potřeba neustále kontrolovat.
„Kolikrát mě už vyhazovali vrátní. Není to až taková sranda, jak jsem si myslel na začátku. Když se chce člověk dobrat k nějakým výsledkům, tak často bohužel musí obětovat spoustu svého času,“ dodává.
Už nyní ale ví, že jeho objev by byl svým způsobem revoluční. „Momentálně takový materiál není. Z testování víme, že výdrž vzorků je o mnoho delší, než jsme tipovali na začátku. Trafostanici o velikosti domu díky tomu třeba bude možné zmenšit na krabici o velikosti metr krát metr,“ líčí.
Fakulta nedávno prošla nákladnou rekonstrukcí za více než 80 milionů korun. Během přestavby Marián Klampár pracoval na svém výzkumu ve Španělsku. Spolu s opravami vědci získali také lepší přístrojové vybavení pro svou práci. „Nyní díky tomu dokážu přesněji zaměřit důležité věci. Bez nového vybavení bych asi nebyl schopen zjistit vše potřebné,“ dodává.
Po získání doktorátu plánuje odjet za prací do Švédska. Na akademické půdě ale nezůstane, s výzkumem bude zřejmě pokračovat v soukromé sféře.
Odlehčený wartburg na elektropohon
Napoprvé by svůj izolant rád vyzkoušel v elektromobilu. „Použitím se lépe odhalí případné vady či problémy. Elektromobilům bych se chtěl věnovat, podle mě mají velkou budoucnost,“ líčí fyzik.
K problematice alternativního elektrického pohonu už si leccos nastudoval. Jeden si chtěl totiž postavit svépomocí doma. Kvůli penězům však návrh zůstává zatím jen na papíře. Jeho vysněný elektromobil by se v budoucnu mohl pyšnit karoserií wartburgu.
„Tohle neekologické retro auto mi přirostlo k srdci. Problém jsou těžké a mohutné plechy. Ideální by asi bylo použít nějaké odlehčené materiály. Bylo by velmi zajímavé, kdyby si wartburg zachoval původní zvuk, ale ve skutečnosti by ho poháněla elektřina,“ popisuje nadšenec.
Díky novému izolantu by v budoucnu tato auta mohla mít i větší výdrž. „Problém je hlavně v baterii, nicméně přispět by to samozřejmě mohlo,“ vysvětluje.
A jak se podle vědce v budoucnosti změní velikost notebooků a další elektroniky každodenního použití? „Očekával bych, že pak už budou jen čipy, ve kterých bude všechno. Telefonování s pomocí myšlenek a podobně, ale to mluvíme o daleké budoucnosti,“ uzavírá s nadsázkou.
