„Na dovolené v Chorvatsku jsem si před lety zkusil jen tak zahrát pár večerů na molu pro procházející turisty. Líbilo se mi, jak to fungovalo. Když jsem se dostal na vysokou školu do Brna, vyzkoušel jsem, jestli podobný vztah půjde navodit i s brněnskými domorodci. A vnímám, že je daleko lepší,“ vypráví svůj příběh Václav Kopelec.
Se svým kamarádem na České hrají lidovky ze Slovácka a Valašska.
Muzikanti v Brně jsou limitovaní pouze dodržováním nočního klidu - pokud by si v šest ráno někde stoupli a hráli do 22 hodin, nikdo jim nic říct nemůže.
Na Českou si chodí přivydělat konzervatoristé
Omezování řeší v Praze - nedávno tamní politici přišli s nápadem, že by se hudebníci střídali po sudých a lichých hodinách na pravém a levém břehu Vltavy. Nakonec to ale vypadá, že připravovaná vyhláška zase tolik přísná nebude.
Ačkoli některé muzikanty původně na brněnské ulice přivedla vidina přivýdělku, dnes mnozí z nich busking, jak se pouličnímu hraní taky říká, využívají hlavně pro zviditelnění.
„V době, kdy jsme s tím začínali, jsme měli nedostatek kšeftů. Až postupem času jsme zjistili, že to pro nás má také důležitou roli propagační. A je pravda, že v současné době tvoří koncerty domluvené na ulici nemalou část našich akcí,“ popisuje zpěvák Hawaii Swing society Josef Volák.
V kapele s ním hrají ještě další dva muzikanti - Aleš Mrázek na ukulele a Josef Keller na kytaru nebo na akordeon. Jejich doménou jsou popové hity a jazzové klasiky. Za hodinu si vydělají 100 až 500 korun.
„Člověk s malými nároky a výdaji by mohl na penězích přinesených jenom z ulice přinejmenším přežít,“ myslí si Volák.
Na Českou si taky dost často přijdou přivydělat konzervatoristé. Takové Husákovo kvarteto má zatím s buskingem zkušenosti malé, ale o pozornost kolemjdoucích nouzi nemají. Loni na jaře jej založila parta tří studentů z konzervatoře a jednoho z JAMU. Kolemjdoucí baví filmovými melodiemi.
„Spíš logicky tušíme, že nejlepší je to okolo poledne, kdy lidé chodí na oběd, a po čtvrté hodině, kdy zase jdou z práce,“ vysvětluje violista Marek Vejpustek.
Ať nefidlají to stejné dokola!
Ne každý hudebník ale rozdává štěstí a dobrou náladu. Hlavně obchodníkům.
„Dříve nám tu před prodejnou hrával violoncellista. Na repertoáru měl pořád ty stejné skladby a občas jsem kvůli němu špatně slyšela zákazníky. Ale jsou tu i jiné skupinky, které hrají na různé nástroje, a ty vítám,“ říká brigádnice Lucie Velanová z obchodu se sušeným ovocem, oříšky a cukrovinkami.
„Kdyby tu byli jednu hodinu denně a pak týden ne, nevadilo by mi to. Ale poslouchat je i několik hodin v tahu je opravdu otravné,“ rozčiluje se prodavač Luboš Makar z obchodu LUTA - Lidová umělecká tvorba.
Stereotypní repertoár se stává předmětem stížností k brněnským strážníkům.
„Nebo nám také lidé volají, když jim dlouho hrají pod okny. V letním období je stížností více, ale není to nic zásadního. Ten počet je asi deset za měsíc. Hlídky už se s muzikanty většinou znají a vědí, že je s nimi rozumná domluva,“ uvedl mluvčí strážníků Jakub Ghanem.
Většina muzikantů si je toho, že není dobré opakovat písničky pořád dokola, vědoma.
„Z paty jsme schopni hrát tři hodiny. Výjimkou jsou jen písničky na přání. Pokud si,naporúčáte‘ něco, co jsme hráli před hodinou, zahrajeme to klidně znovu,“ usmívá se Kopelec.
