A v mnohem širším měřítku. Na bydlení zajištěné městem by měla mít nárok každá patnáctá domácnost. Předpokládá to chystaný zákon o sociálním bydlení, založený na již schválené koncepci ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD). Momentálně se připravuje jeho paragrafové znění, do legislativního kolečka by mělo přijít v létě. Navržena je platnost od příštího dubna (o schválení koncepce jsme více psali zde).
Cílem není nic menšího, než aby v republice už nebyli žádní lidé bez domova. Těch je nyní dle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v Česku bezmála 70 tisíc. Podobně by měly zmizet rodiny z ubytoven. Ti všichni by dostali nájemní smlouvu do městského bytu.
Současná vedení Brna a potažmo MPSV samozřejmě nejsou prvními, koho napadlo poskytnout lidem na ulici či v ubytovnách byty. Od mnoha podobných historických pokusů se ten aktuální brněnský – a budoucí plošný – liší v tom, že na nájemníky nebude klást téměř žádné nároky.
„Už jen to, že člověk bydlí, je pro společnost přínosné. Netopí se peníze daňových poplatníků v komerčních ubytovnách obchodníků s chudobou a ani se nerozvíjí kriminalita spojená s bezdomovectvím,“ vysvětluje brněnský zastupitel Martin Freund (Žít Brno), který má tamní sociální program na starosti.
V Ostravě se „sociální smlouva“ neosvědčila
Odlišnost tohoto přístupu vynikne ve srovnání s podobným inkluzním programem, se kterým před několika lety přišli v Ostravě. I tam vyčlenili byty pro nejchudší a stejně jako na jihu Moravy se na to vázala i spolupráce sociálních pracovníků.
Kromě toho však obyvatelé těchto bytů uzavírali s městem písemnou „sociální smlouvu“. Například museli posílat své děti do školy nebo sami přijmout nabídku práce, pokud ji od města dostanou. Bydlení si tak museli zasloužit. Jenže to nefungovalo.
Podle náměstka ostravského primátora Martina Štěpánka byly překážkou dluhy. „Když někdo dlužil více než sto tisíc korun, tak neměl motivaci skončit práci načerno a najít si legální zaměstnání. Tím pádem porušil smlouvu a musel byt opustit,“ vysvětluje Štěpánek.
Ostravský náměstek přiznává, že tím pádem program pomáhal jen poměrně úzké skupině málo zadlužených lidí. Ti nezadlužení podle něj zase většinou neměli potíže si bydlení zajistit sami.
Nájem zaplatí příspěvek a doplatek na bydlení
Nyní to vypadá, že zvítězí „brněnská verze“, respektive jí podobný zákon o sociálním bydlení. Jaké povinnosti budou mít uživatelé sociálních bytů? „Budou muset dodržovat běžnou nájemní smlouvu, která se u městských bytů uzavírá,“ říká zastupitel Martin Freund. To znamená, že například nebudou smět ničit vybavení, blokovat společné prostory nebo neplatit nájem.
To poslední je navíc ošetřeno jednou vstupní podmínkou. Zájemci o tento typ sociálního bydlení budou muset nechat převést dávky, tedy příspěvek a doplatek na bydlení, přímo na město. Za tyto dávky stát loni vyplatil přes 12 miliard korun.
Koncepce sociálního bydlení
Podle vládní koncepce by tak obyvatelé museli sociální byty opustit, až kdyby „příliš zbohatli“. Jinými slovy v momentě, kdy by na základě takzvaného příjmového testu přestali spadat do ohrožené skupiny.
Už při schvalování pilotního projektu v Brně se z opozice objevily hlasy, že systém je demotivační jak pro nájemníky sociálních bytů, tak pro ostatní. Myslí si to i poslankyně TOP 09 Markéta Adamová, která se zabývá sociální problematikou.
Oceňuje sice snahu zamezit směřování dávek provozovatelům ubytoven, ale jinak kritikou nešetří. „Plán je moc ambiciózní a cílí na příliš velkou skupinu lidí. Navíc je vodí za ručičku a budí v nich dojem, že o všechno se postará stát,“ tvrdí Adamová. Plánovaný systém podle ní například podpoří podvody. Třeba když senior přepíše svůj byt na příbuzné a sám se potom přihlásí do sociálního bydlení.
Nárok by měla každá patnáctá domácnost
Další problém je, kde vzít byty potřebné k uspokojení žadatelů. V aktuálních pilotních programech – jež počítají po první padesátce dohromady s přibližně 265 rodinami či jednotlivci – chce Brno využít vlastní byty. Má tu výhodu, že nezprivatizovaných jich má asi 29 tisíc, byť většinu spravují městské části. Navíc ty obyvatelné jsou plné.
V pilotních programech by tak měly být využity byty, které spravuje přímo město. Včetně těch momentálně neobývaných, které se nacházejí většinou v domech vyžadujících větší rekonstrukci. „Tu bychom mohli zajistit z městského fondu oprav,“ říká zastupitel Freund. Aby nevznikala ghetta, Brno plánuje nastavit maximální počet sociálních bytů v jednom domě. Podobně to chce ošetřit i plošný zákon.
Zatímco pro pilotní projekt v Brně počítají s tím, že jeho účastníky budou losovat, pokud by začal platit zákon o sociálním bydlení, měli by naopak povinnost toto bydlení zajistit každému, kdo se nachází v bytové nouzi.
A to by měla být řádově početnější „klientela“. Vládní koncepce předpokládá, že kromě lidí, kteří už jsou na ulici nebo v ubytovnách, by na některý z typů sociálního bytu měly nárok domácnosti, které za bydlení utratí alespoň 40 procent příjmů. A takových bylo podle koncepce v roce 2013 přes 276 tisíc. Šlo by tedy o každou třetí domácnost žijící v nájmu a o každou patnáctou domácnost celkem.
Brno byty má, jiná města ale privatizovala
Podle Freuda by se muselo Brno začít direktivněji chovat a od městských částí „své“ byty pro potřeby sociálního bydlení vyžadovat. Myslí si však, že možné to je. Většina měst brněnský optimismus nesdílí.
Sociální byty dle koncepceVládní koncepce, z níž má vycházet Zákon o sociálním bydlení, počítá s třemi typy bytů a částečně prostupným systémem. Ve všech případech by se mělo jednat o klasické městské byty. Ten první je označován jako krizové bydlení. Měl by být k dispozici pro rodiny či jednotlivce okamžitě. Tak, aby se nemuseli vůbec dostat na ulici nebo na ubytovnu. Předpokládá se, že by v něm pobývali maximálně půl roku, než by se přesunuli do vyšších dvou stupňů. Těmi jsou tzv. sociální a dostupné bydlení. Od sebe se liší hlavně tím, že v sociálním bydlení je povinná docházka sociálních pracovníků, se kterými by měli klienti spolupracovat a snažit se zlepšit svou situaci. Na tyto byty ztratí domácnost nárok v momentě, kdy tzv. příjmový test prokáže že už nespadá do cílové skupiny (tedy nevydává na bydlení více než 40 procent svých příjmů). Poté si bude muset hledat bydlení na trhu, případně zůstat v těchto bytech, ale platit nájem jako ostatní nájemníci městských bytů. |
Právě nutnost udržovat si a spravovat přiměřeně rozsáhlý bytový fond by podle místopředsedkyně Svazu měst a obcí a kunínské starostky Dagmar Novosadové byl problém. V uplynulých letech totiž mnohá města své byty naopak prodávala obyvatelům a teď jim jich mnoho nezbývá. „Zároveň se nám nelíbí, že stát na města opět jen převádí část vlastní agendy, na kterou nestačí,“ dodává Novosadová.
Z podobných důvodu jaké zmínily starostka Novosadová nebo poslankyně Adamová dlouhodobě kritizuje koncepci a připravovaný zákon i sociolog bydlení z akademie věd Martin Lux. „Cílová skupina v koncepci je definována příliš široce a toto vymezení může vést k tomu, že obce upřednostní jiné skupiny než akutně ohrožené. Proto hrozí, že problém bezdomovectví se tím nemusí vyřešit,“ říká odborník.
Samotný koncept „bydlení především“ (housing first), tedy že se v počátku nemá přidělení bytu potřebným nijak podmiňovat, označuje Lux za v zahraničí ověřený. Základní kontury současných brněnských pilotních projektů proto chválí.
„Vůbec nic nenamítám na to, že Brno dobrovolně přijalo koncept, na základě kterého vyčlení část bytového fondu jako sociální bydlení a bude jej přidělovat kriticky ohroženým lidem. To je úplně v pořádku,“ dodává.
„Desátek“ by zdražil byty ostatním, tvrdí developer
Jak brněnská strategie, tak vládní koncepce koketují ještě s jedním řešením, jak rozšířit obecní fond sociálních bytů na úroveň, která by uspokojila i širší cílovou skupinu.
Spočívá v tom, že by obce mohly od developerů požadovat odevzdání určitého procenta nově postavených bytů do fondu sociálního bydlení. Ani jeden ze schválených dokumentů to ale detailněji nerozebírá.
Nepřekvapí asi, že developerům se podobné řešení nezamlouvá. Například šéf v Brně působícího developera Trikaya Alexej Veselý to považuje za nesmyslné. „Promítlo by se to do cen ostatních bytů v projektu, které nikdo zadarmo nedostává. Cenu přidělovaných bytů nakonec zaplatí běžní klienti, rodiny s hypotékou na desítky let,“ varuje Veselý.
