Když tank postupně začali rozebírat zloději kovů, zasáhl Klub vojenské historie Starovičky. Zbytky tanku vyzvedl na poslední chvíli. A mladý voják může být konečně důstojně pohřben.
„Když jsem hrabětický tank viděl poprvé, byl v podstatě celý. Měl podvozek, stál na pojezdových kolech. Bohužel trvalo rok a půl, než se nám podařilo dohodnout s českými úřady, aby nám povolily vrak vyzvednout. Během té doby byl tank v podstatě rozřezaný autogenem,“ popisuje Radek Harašta z Klubu vojenské historie Starovičky.
Z tanku zůstalo jen pár fragmentů. Naštěstí právě těch důležitých, které vypovídají o tom, jak přesně byl tank zničen. „Traduje se, že najel na minu. Ale my máme důkaz o tom, že dostal zásah od německého tanku a poté vybuchl vlastní municí,“ popisuje Harašta.
Výbuch způsobil obrovský žár. Hliníkový motor tanku se doslova rozpustil. „Našli jsme jen velkou hliníkovou skvrnu na podlaze tanku,“ přibližuje Harašta. Tank byl podle něj zasažen třikrát, než vybuchl. „Máme ty důležité díly, které nám jasně říkají, kudy prošla střela, která byla pro tank zničující,“ popisuje.
Zbytky stroje nadšenci pro vojenskou historii zakonzervovali. Na místě nedaleko rakouské samoty Mitterhof, kde 21. dubna 1945 hrabětický tank dobojoval, už stojí pomník.
Voják má jméno, rodinu už ne
Pro samotné torzo tanku ovšem hledal klub dlouho to správné místo. „Nechtěli jsme, aby se z něj stala dětská prolézačka nebo cíl sprejerů. Chtěli jsme pro něj najít opravdu důstojné místo,“ vysvětluje Harašta.
Klub se nakonec dohodl s Technickým muzeem v Brně na tom, že vrak hrabětického tanku umístí do jeho areálu československého opevnění v Šatově na Znojemsku. Tam by měl být k vidění od léta.
Ostatky vojáka, který se z tanku marně snažil uniknout, chtějí členové klubu důstojně uložit buďto k vraku tanku v Šatově, nebo k pomníčku přímo na hranicích, kde se bojovalo. Starovičskému klubu se podařilo odhalit i jeho totožnost.
Co se tenkrát na hranicích stalo?Mezi rakouskou samotou Mitterhof a Travním dvorem u Hrabětic proběhl 21. dubna 1945 nerovný boj. Ruské tanky zde chtěly překročit Dyji a pokračovat v osvobozování jihu Moravy. Most, po kterém chtěly řeku překročit, však Němci, kteří byli paradoxně opevnění v našich bunkrech, vyhodili do povětří. Když se Rusové obrátili zpět, už na ně čekaly další německé tanky. Německé jednotky měly 21. tankovou brigádu jako na dlani a téměř celou ji zlikvidovaly. |
„Kromě vojenské historie a techniky se dlouhodobě zabýváme také pátráním po hrobech padlých ruských vojáků. Jejich rodiny nás dodnes oslovují,“ vysvětluje Radek Harašta.
Díky přátelským a kolegiálním vazbám se členové klubu dostávají k informacím například z ruských vojenských archivů.
„Agendu bojového dne si Rusové vedli velmi pečlivě. Z takzvaných deníků bojové činnosti se dá dobře zjistit, kde se Rusové přesně pohybovali, kde a kdy byl konkrétní tank zničen, a podle čísla podvozku se dá určit, kdo tank v daný den obsluhoval,“ popisuje.
Díky tomu, že lidé z klubu vojenské historie znají konstrukci tanku, věděli přesně, kudy mladý voják mohl z tanku utíkat. A vzhledem k místu nálezu jeho ostatků už byla identifikace nezpochybnitelná.
Klub se i po sedmdesáti letech od války pokoušel dopátrat vojákovy rodiny.
„V kraji, odkud pocházel, už ale jeho rodina nežije. A po sedmdesáti letech už ani není nikdo, kdo by byl schopen dát nám nějakou pojící nitku, kam zbytek rodiny odešel,“ podotýká.
Už loni na podzim na jižní Moravě vyzvedli nadšenci trosky sestřeleného ruského letadla, v němž rovněž nalezli lidské ostatky, které se jim povedlo identifikovat (o nálezu letounu jsme psali zde).
