Socha z tiskárny? I to je dřina, říká výtvarník, který čaruje s 3D tiskem

Obří kostka, ze které bude hledět 381 portrétů, ozvláštní areál modřického obchodního centra Olympia. Dvaatřicetiletý výtvarník Adam Krhánek tímto dílem dostává do povědomí lidí nový způsob umělecké tvorby - kybersochařinu, při níž využívá 3D tiskárnu.

V ní se zčásti „narodila“ i druhá liška Bystrouška pro Hukvaldy. Krhánek totiž vytvářel formu pro sochu, jež nahradila původní dílo. To z obory u severomoravského rodiště Leoše Janáčka někdo loni ukradl.

Socha z tiskárny? To zní jako sci-fi. Co to je za novinku?
Tak předně to není novinka. Je stará 28 let, kdy Scott Crump vytiskl první 3D tisk v Americe a vznikla firma Stratasys. Od té doby se technologie pořád zdokonaluje.

Není už to úplně něco jiného než klasická sochařina?
Určitě ne. Pořád potřebujete invenci a schopnost tvořit. Nejsem ale otrokem technologií, kombinuji je i s ruční prací. Dělám prezentace pro MCAE Systems v Kuřimi, která se moderními technologiemi zabývá. Ale tvořím i volné věci.

Například lišku Bystroušku v hukvaldské oboře. Je z bronzu a vypadá jako klasická socha, a ne na to, že vznikla v tiskárně.
To není volná věc. Byla to zakázka a nevznikla v tiskárně, byla to hlavně ruční práce. Tiskl jsem jen kopyto pro modelování, formování a odlitek. Máme technologie, že by šla namodelovat přímo v počítači a vytisknout, ale to by bylo několikanásobně dražší než cena, do jaké jsem se chtěl vejít. Vybral jsem tedy levnější technologii, ale u té bych zase musel upravovat povrch, aby nebylo patrné vrstvení tisku, takže jsem zkombinoval tisk a ruční modelování. V počítači jsem si udělal částečně do sebe zhroucený model a ten jsem vytiskl a potom jsem ho vymodeloval v plastelíně do finální podoby. Postaru jsem udělal sádrový odlitek a ten šel do slévárny.

Adam Krhánek

• Je mu 32 let. Narodil se v Jeseníku, žije v Brně.
• Vystudoval Fakultu výtvarných umění na Vysokém učení technickém v Brně, obor figurální sochař.
• V období 2008 až 2014 působil jako lektor virtuálního modelování na Vysokém učení technickém v Brně.
• Pracuje ve firmě MCAE Systems v Kuřimi u Brna, kde se zabývá zejména sochařskými aplikacemi technologií 3D tisku, a také volně tvoří.
• Vytvořil například pomník hasičů v obchodním centru Letmo v Brně a lišku Bystroušku v Oboře Hukvaldy.

Zkuste popsat, jak taková klasická 3D tištěná socha vzniká.
Každá socha má jiný příběh. Vybral bych dílo Cube, protože se nejvíc týká lidí. Udělal jsem ho pro prezentaci technologií v brněnské Olympii. Naskenoval jsem zhruba 400 lidí. Většinou návštěvníky obchodního centra. Teď jsem ve fázi, že skeny upravuji a budou se pomocí 3D tisku firmy Voxeljet, která sídlí v Německu, tisknout ve velkém formátu. Socha ve tvaru krychle bude mít asi 3 a půl metru na výšku a k vidění by měla být právě v Olympii. Snad už na podzim. V rámci kompozice bude postavená na hranu a z ní bude koukat 381 hlav.

Takže se tam lidé mohou najít?
Ano, slíbili jsme jim to. Nejsou tam úplné detaily, kvůli času jsem skenoval trochu levnějším skenerem, který pracuje nesrovnatelně rychleji než sofistikované technologie. Ale poznají se.

Jak dlouho to potrvá, než se socha vytiskne?
Samotný tisk netrvá tak dlouho, řádově hodiny, ale pár set hodin budu chystat data pro 3D tisk. Záleží také na materiálu, protože výsledkem nebude přímo 3D tisk, ale odlitek do betonu nebo do hliníku. Materiál zatím volíme, protože socha bude ve veřejném prostoru a měla by něco vydržet.

Jak tedy vypadá přímo 3D tisk?
Dost to závisí na konkrétní technologii. Přístupů je celá řada. Kdybych měl objasnit prazáklad tisknutí - FDM - tisknutí plastu, je to stroj, který má materiál ve formě struny. Struna se tlačí do tisknoucí hlavy, kde se ohřeje asi na 200 stupňů a roztaví a podle 3D dat se ve vrstvách vytvoří fyzický model. Další technologie pracují místo struny s práškem, který se ve vrstvách nanáší na podložku a vytvrzuje pojidly, laserem a podobně. V nabídce naší firmy máme i vcelku nezvyklou technologii tisku, kdy se na sebe vrství listy kancelářského papíru, který se řeže po jednotlivých vrstvách a pojí lepidlem. Listy mohou být různě barevné, takže barevný je i konečný výsledek.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

A než se dostanete k vlastnímu tisku?
Buď dělám model přímo v počítači, nebo používám podklady ze 3D skeneru, nebo mám nějaký fyzický objekt a z jeho rozměrů vycházím. Data z počítače nebo skenu mohu před tiskem různě kombinovat a upravovat. V současnosti používám hlavně tiskárny MakerBot. Pokud mám dělat postavu v životní velikosti a k dispozici mám tiskárnu, která má komoru 25 x 15 x 20 centimetrů, musím model před tištěním nařezat na díly, aby se mi tam vešly. Pak je spojuji a případně povrchově upravuji. Některé ale nechávám tak, jak jsou vytištěné, aby bylo vidět, jaké má materiál možnosti a co se s ním dá všechno dělat. Některé sochy tmelím a upravuji, takže vůbec nepoznáte, že jsou tištěné a složené z jednotlivých částí.

Říkal jste, že se taková tiskárna dá udělat na koleně.
Vlastně ano, znám několik lidí, co si vlastní tiskárny projektují. Tiskáren je nepřeberné množství - stojí podle složitosti od tisíců do milionů korun a pracují s různým materiálem. Viděl jsem třeba sluneční tiskárnu. Člověk najel do pouště a přes čočku tiskl vázy z písku. Tisknout lze třeba i kov. Využití je prakticky neomezené.

Jak jste se dostal ke kybersochařině? Učil jste se ji na výtvarné škole?
Ne. Ale progresivnější ateliéry tyto moderní technologie používají a vedou k tomu i studenty. Já se s 3D tiskem setkal před devíti lety jako student Fakulty výtvarných umění brněnské techniky v ateliéru u akademického sochaře Michala Gabriela. Modelováním v počítači jsem se zabýval už několik let předtím. Mým výstupem byla ale pouze počítačová grafika. To se kontaktem s 3D tiskem zásadně změnilo. Sochařství a počítačové modelování se spojily v celek a od té doby si razím cestu kybersochařstvím.