Minulý víkend se tu už pošesté konala akce Obřanský obr. „Je to setkání kamarádů, známých i náhodných kolemjdoucích, které zajímá řemeslo, protože řemeslná práce se svým způsobem vytrácí do umělohmotných domečků, prefabrikátů. Takže jde o propagaci řemesla a kovářství,“ líčil Hlobil.
Na letošní ročník si pětice kovářů vytyčila dva cíle – zhotovit zábradlí ke schodišti a pokračovat v kování k hlavním dveřím. Hlobil chce také letos opravit střechu stavení.
Pomalu tak rozjíždí velkou proměnu polozchátralého objektu, o kterém první zmínka pochází už z roku 1820, kdy tady byla kovárna a pilníkárna. Vlastnil ji muž jménem Kovář a místu se proto dostalo názvu Kovářovo údolí.
Jenže kovář měl jen dvě dcery, pronájem řemeslu moc nesvědčil a po roce 1938, po velké stoleté vodě, dům koupil koželužník.
Všechno bude fungovat na pohon vodním kolem
„Objektu se říká mlýn, protože má z jedné strany vodní kolo, ale nikdy k tomuto účelu nesloužil. V budoucnu tady vznikne víc řemeslných koutků, třeba stolařský, protože na této stavbě dělám hodně se dřevem, dále kovoobráběčská dílna a jádrem bude kovárna,“ plánuje Hlobil.
„Všechno bude fungovat na pohon vodním kolem, bude to vlastně živý skanzen,“ sděluje Hlobil. Chybět nebude ani ukázka řemesla i prodej výrobků, které tady umělci vytvoří.
Kovář starý objekt kupoval před devíti lety a s náročnými opravami počítal. „Nechávám to, jak to půjde, nechci se tím stresovat. Pokud má práce k něčemu být, tak člověk nesmí řešit, kdy to bude hotové, není pak čas na detaily,“ míní.
Má rád secesní detaily, které se určitě objeví i tady. „I když je tento dům koncipován spíš jako přelom baroka a secese. Kolikrát na starých domech vidíte třeba deset slohů, protože lidé je postupně doplňovali a vylepšovali a mezitím se měnila doba i styly,“ popisuje Hlobil.
Klasická dílna bude brzy raritou, tuší Hlobil
„Ale nechci tady mít žádný lunapark, mě inspirují stará stavení a lidová architektura. Secesní tvary se mi líbí, vychází z přírody a i to železo se s nimi má rádo,“ přibližuje Hlobil podobu budoucího skanzenu, ve kterém bude i bydlet.
Rekonstrukci chce zvládnout sám s pomocí přátel, vodní dílo ale upraví specializovaná firma. „Po několika letech mám všechna povolení. Chtěl bych, aby kolo bylo hotové v příštím roce,“ říká.
Dílnu, která dokáže svépomocí fungovat na vlastní pohon, považuje za raritu. „Ale myslím, že časem bude přes všechny stroje a 3D tiskárny rarita i klasická dílna. Takže v podstatě, než to tady dobuduju, bude to skutečný skanzen,“ uzavřel Hlobil.
