„Jste hodní, že jste přišli. My tady v jižních Čechách máme menší statek. Je to v zapomenuté vesničce Záříčí nedaleko Dírné u Soběslavi. V posledních týdnech se vydávám po různých místech naší země, ani ne tak proto, abych mluvil, ale abych víc poslouchal. To mi bohdá pomůže v jednom důležitém rozhodnutí,“ přivítal Horáček posluchače v horkém letním odpoledni v nabitém sále kulturního klubu Horká Vana v Českých Budějovicích.
Pak už ale popisoval, jakou má představu, jak se má chovat hlava státu. „Prezident by neměl být mocenským protipólem parlamentu, měl by kooperovat s vládou a spíše se věnovat tomu, že zastupuje stát navenek a měl by ho dobře reprezentovat,“ řekl Horáček.
Jaký má jeho turné po České republice smysl, je zjevné už z názvu Máme na víc! Současného prezidenta Zemana přitom Horáček nešetřil.
Zavzpomínal na éru normalizace, kdy pracoval v Družstvu invalidů Meta a s parťákem si pořídili tranzistor a poslouchali zprávy.
„Pamatuju si na takovou jednu, že na Pražský hrad k soudruhu prezidentovi přijeli ze Sovětského svazu dva poradci. Jeden se jmenoval Surovcev a ten druhý byl Chytrov. Říkám to proto, že v posledních letech si myslím, že tam jsou znovu. A to je důvod, proč uvažovat o nějaké změně,“ řekl Horáček a odměnou za vtípek mu byl smích publika.
V Číně se nemáme učit stabilizovat společnost
Vadí mu také obrat v zahraniční politice ČR směrem k Číně, v kterém se angažuje Miloš Zeman. Všechny státy sice s Čínou obchodují, což máme podle Horáčka i my, ale i pragmatismus má podle něj své meze.
„Je povinností činitele demokratického státu připomenout tomu nejvyššímu čínskému soudruhovi, že my ctíme lidská práva a vznášíme dotaz na konkrétní osudy lidí, o kterých jsme byli informováni, že jsou žalářovaní. Obávám se, že v tomhle v poslední době Česká republika selhala, protože jsme se dozvěděli, že náš prezident tam přijíždí proto, aby se poučil, jak se stabilizuje společnost,“ odpovídal na otázku, co říká tanečkům současných českých politiků kolem Číny.
Zavzpomínal na normalizaci, kdy komunisté razili termín, že potřebují „klid na práci“. A přirovnal to k situaci v Číně. „Učit se stabilizovat společnost tímto způsobem, to bych nechtěl. Zásadně proti tomu protestuji. To je věc, kterou bych nikdy neřekl a kterou český prezident nikdy neměl říci,“ ohradil se Horáček proti Zemanovu nadbíhání čínským komunistům.
Bára Tůmová, která na setkání Horáčka s jihočeskými občany přijela z maličké obce Zvíkov u Líšova na Českobudějovicku, mu splnila jeho přání a řekla mu, co by od prezidenta chtěla.
„Já jsem maminka čtyřměsíční holčičky a chtěla bych vám říci, že budoucího prezidenta si představuju tak, aby až na něj jednou budu ukazovat v televizi a řeknu naší dceři, že to je náš prezident, abych se nemusela stydět a přepínat radši televizi se strachem, co řekne,“ řekla Tůmová. Přála by si také, aby příští prezident uměl výborně anglicky, byl charismatický, lidský a uměl se usmát. „To bych si přál také,“ opáčil jí Horáček.
Kdo tu chce žít, musí respektovat naše pravidla
Nejvíce otázek se týkalo současné migrační krize. „Otevření máme být jen k lidem, kteří jsou schopni zohlednit naše pravidla. Těm, kteří by je nechtěli respektovat, bych nedal možnost tady pobývat,“ řekl Horáček.
Zatímco my jsme si, jak zdůraznil, krvavě vybojovali za dva tisíce let, že je třeba oddělit sféru soukromou a náboženství od sféry veřejné, islám to neudělal. „Možná to ani nechce. Všechno se tam řídí islámem,“ uvedl Horáček při odpovědi na jednu z otázek. Kritizoval také pokrytectví Západu vůči Saúdské Arábii, odkud se šíří a je financován salafismus, ale Západ nad tím podle něj zavírá oči, protože Saúdskou Arábii považuje za spojence.
„Nejsem ale ten, kdo říká, že kdo je muslim, je rovnou fašista, džihádista a vrah,“ dodal pak rychle Horáček. „Pokud se příchozí nesmíří s tím, že máme nějaká pravidla, která jsou pro nás svatá, důležitá, a že jiná nechceme, tak z toho problém bude,“ řekl k tomu, zda je podle něj možné skloubit islám a západní civilizaci.
I když by byl opatrný k lidem přicházejícím z islámského světa, úplně se vůči lidem z jiných zemí uzavírat nemáme. Naše společnost stojí podle něj na hluboké víře, že lidem ve skutečné nouzi je dobré pomáhat. Ocenil také pracovitost Ukrajinců a Vietnamců. „Chtěl bych, aby k nám lidé přicházeli. Tak tu bude Franta, který se bude jmenovat Nguyen a jednou pravnoučata budou říkat, že prababička přišla z Vietnamu,“ vyprávěl publiku Michal Horáček. „Nechtěl bych se tady uzavřít do klece, ale tak jako vy bych chtěl omezit nebezpečí z přijímání určitých lidí,“ uzavřel svou úvahu.
V Českých Budějovicích se stihl setkat i s primátorem a se studenty v kostele. Z klubu Horká Vana pospíchal ještě večer na další setkání do Vodňan.
„Zatím jezdím do různých regionů za lidmi a chci od nich slyšet, co si myslí, jak má být vykonávána funkce prezidenta, to je celé. Až se rozhodnu, že jsem slyšel dosti, tak buď řeknu ne a půjdu dělat zpátky písničky, nebo řeknu ano a pak to bude nezvratné rozhodnutí. Taky mi můžou říct - ty blbečku, kam se cpeš? A bude to od nich svobodné rozhodnutí,“ odvětil Horáček na otázku iDNES.cz, kdy definitivně potvrdí svou prezidentskou kandidaturu.
