Obchodující rázem přišli o své virtuální peníze, bitcoiny, které ale v reálu představují milionové částky. Dostat se ke skutečnému majiteli tržiště znamenalo rozplést nekonečnou síť adres, odkazů a serverů.
„Obchodování s bitcoiny se děje na speciálních sítích po celém světě, které jsou vymyšlené tak, aby se nikdo nedostal k původnímu majiteli účtu, takže vypátrat ho je nesmírně složité,“ říká Jan Daněk, vedoucí odboru hospodářské kriminality jihomoravské policie, jehož tým na případu pracoval.
„Zároveň je to i velké riziko, protože anonymita je rájem podvodníků,“ dodává Stanislav Kovárník, vedoucí oddělení informační kriminality.
Popište, co bylo to „Ovčí tržiště“?
Jan Daněk: Pro pochopení je potřeba vysvětlit, jak funguje darknet, jehož bylo součástí. To je utajovaná síť na internetu, kam se dostanete, jen pokud budete mít to správné heslo, přes síť TOR. Tu vyvíjí určitá komunita s cílem, aby byla anonymní. IP adresy jsou bleskově přesměrovávané na jiné a jiné adresy po celé zeměkouli, takže pokud by se někdo snažil dohledat původního uživatele, dostane se někam do Panamy, do Thajska nebo do jiných vzdálených destinací. V rámci této sítě fungují normální weby jako na běžném internetu, například e-shopy, můžete tu chatovat, hrát hry nebo psát blogy.
A kdo je využívá?
Jan Daněk: Například aktivisté ze zemí, kde není taková svoboda jako v Evropě, například z Číny nebo Ruska. Ale vyhovuje i lidem, kteří se pohybují za hranicí zákona, takže tu najdeme tržiště, kde se prodávají třeba drogy, zbraně, počítačové viry či padělané zboží. A tam se platí ve virtuální měně - takzvaných bitcoinech.
Bitcoin
|
A jak to souvisí s jižní Moravou?
Jan Daněk: Když v listopadu 2014 FBI spolu s policisty z dalších zemí zatkla iniciátory jednoho z největších světových tržišť s názvem Silk Road (Hedvábná stezka) a síť zablokovala, chytil se toho jeden podnikavý člověk z jižní Moravy a vytvořil obdobné tržiště s názvem Sheep Marketplace a klientela ze Silk Road přešla z velké části k němu. Majitel na tom velmi slušně vydělával, protože z každého obchodu něco měl.
Mělo tržiště, když bylo anonymní, nějaká pravidla?
Jan Daněk: Je to zvláštní, ale mělo. Ti, kteří na ně vstupovali, věděli, že dělají něco nezákonného, přesto si důvěřovali. Dokonce tu fungovalo i jakési pojištění vkladů. Když se třeba obchod neuskutečnil, majitel tržiště určitou částkou vyrovnal dotyčnému ztrátu. Zároveň ale přes něj šly veškeré bitcoiny. Obchodující mu svěřili přístup k nim. Jinak to nešlo.
Jak tržiště skončilo?
Jan Daněk: Majitel se rozhodl, že tržiště vypne, a to v momentě, kdy v něm měl hodně bitcoinů. Kolem toho vznikl poprask na internetu a začali se ozývat i ti poškození. Založili si dokonce svůj diskusní web a padlo i jméno mladého muže z jižní Moravy. On se zase tak moc neschovával. Policisté ale celou situaci sledovali už od Hedvábné stezky. V té době jsme dostali oznámení, že člověk tohoto jména má nějaké podivné transakce na účtech, a začali jsme se tím zabývat.
Jak dlouho to trvalo?
Jan Daněk: Po asi tři čtvrtě roce jsme u něj udělali domovní prohlídku - zabavili jsme telefony a počítače. V té době ten člověk, kterému je necelých 30 let, pohádkově zbohatl. Koupil si nový dům, auta, luxusní vybavení a také velmi drahé počítače. Po nějaké době jsme došli k tomu, že to je skutečně on. Letos v dubnu jsme u něj udělali další kolo prohlídek a zajistili majetek v hodnotě zhruba 20 milionů korun. K němu se dostal tak, že přes účty v zahraničí propíral bitcoiny na reálné peníze.
A co je s ním teď?
Jan Daněk: Skončil ve vazbě, je obviněný z krádeže a ze zprostředkování prodeje drog a hrozí mu až 12 let vězení. Spolu s ním je obviněná z podílnictví i jeho žena, ale ta je vyšetřovaná na svobodě. Problém je v tom, že obchodování s bitcoiny je anonymní a poškození by se museli přihlásit, a to se nikomu vzhledem k povaze obchodů moc nechce.
Pořád nechápu, jak to, že se bitcoiny staly měnou, když o tom nerozhodla žádná banka a nejsou ničím kryté.
Stanislav Kovárník: Lidé mají vůli je používat jako platidlo. Věří, že mají určitou hodnotu. Tu ale neurčuje banka ani stát, určuje ji komunita, ve které se bitcoin používá. Jeho cena velmi kolísá, teď se pohybuje zhruba kolem 500 dolarů za bitcoin. Bankovka je také jen papír, a přesto víte, že si za ni v obchodě můžete něco koupit. I bitcoiny se dají měnit za reálné peníze. Existují směnárníci, bitcoinové banky.
Ale nepoužívají je jenom lidé z podsvětí.
Jan Daněk: To rozhodně ne. Například je používají zahraniční pracovníci z Bangladéše, kteří chodí pracovat do Spojených emirátů. Tam jsou velmi drahé bankovní služby. Bitcoiny mají jejich příbuzní hned a zdarma. Pro někoho to může být zajímavé i proto, že nad tím není žádná autorita, stát nebo banka, nebo proto, že miluje internet a pohybuje se běžně v tomto prostředí.
Před soudem se už ocitli lidé, kteří se stali „bílými koňmi“ bitcoinových podvodníků.
Stanislav Kovárník: Těch případů stále přibývá. Jsou to nejrůznější podvodné e-shopy a inzeráty, které nabízejí neexistující zboží a chtějí platit dopředu v bitcoinech. Další skupinou jsou inzeráty nabízející jako brigádu finanční operace. Podvodníci lidi zaměstnají, přimějí je, aby si založili účet, přes který půjdou transfery peněz. Nebo bitcoiny vkládají domnělému zaměstnavateli přímo do jeho bitcoinové, nezjistitelné peněženky. Dalším případem jsou legální směnárníci. Stalo se, že od nich někdo nakoupil bitcoiny a pak se ukázalo, že zaplatil nelegálně nabytými penězi. Před soudem pak stanul nic netušící směnárník, zatímco podvodník zůstal anonymní.
Existuje nějaká rada, jak se nenechat napálit?
Jan Daněk: Vždycky, když někdo přijímá peníze od cizího člověka, by měl vyžadovat, aby popsal, proč ty peníze posílá.
Stanislav Kovárník: Pokud po mně někdo chce, abych svůj účet používal pro transakce někoho jiného, ať už si vymýšlí jakoukoli báchorku, dává mi jasný signál: nejít do toho.
