Nižší spotřeba vína, jeho horší dostupnost pro konečného spotřebitele a zdražení až o 15 korun za litr. A možná i konec podnikání vinařů, kteří prodávají hlavně sudové víno.
To jsou scénáře, jež po zavedení novely zákona o vinohradnictví a vinařství prorokují českému vinařství členové Vinařské asociace – seskupení malých vinařů, které proti novele bojuje.
Proces tvorby nového zákona je podle nich modelový příklad manipulativní práce s daty. Podle místopředsedy asociace Petra Marka se novela opírá o analýzu trhu s vínem zpracovanou agenturou Ernst & Young. Text však podle kritiků kromě zastánců regulace trhu s vínem do dnešního dne neviděli nejen samotní vinaři, ale problém se k němu dostat mají i někteří zákonodárci.
„Opakovaně jsem o analýzu žádala jak ministerstvo zemědělství a Svaz vinařů, tak dotyčnou agenturu, ale nikdo mi ji nebyl schopen poskytnout, ačkoli bylo veřejně řečeno, že materiál má sloužit pro potřeby zákonodárců,“ tvrdí senátorka Veronika Vrecionová (ODS), která se stala jakousi „ombudsmankou“ malých vinařů.
Je to směšná teorie spiknutí, reaguje Svaz vinařů
Analýzu, jež má být stěžejním podkladem nového zákona, financoval Svaz vinařů z peněz, které vybral od vinařů na boj proti spotřební dani. „Peníze jsme na ni tedy dávali i my. Každý, kdo na ni přispěl, je teoreticky zadavatelem a měl by mít k analýze přístup,“ míní místopředseda Vinařské asociace Jiří Maděřič.
Co má být v novele vinařského zákona
|
On a jeho kolegové ze svazu odešli, dohromady jich je zhruba čtyřicet. O nahlédnutí do dokumentu, který vznikl už v roce 2014, usilují od samého počátku. Zatím marně.
To, že do základních dat nemohou nahlédnout ani ti, jichž se novela nejvíce týká, podle něj vypovídá o podivném způsobu, jakým je zákon protlačován. „Napadáme samotný způsob vzniku toho zákona. Je postavený na špatných kamenech. Ty dokumenty nám nechtějí ukázat záměrně. Už to samo o něčem vypovídá,“ míní Maděrič.
Proti kritice malých vinařů se ostře ohrazuje Tibor Nyitray, prezident Svazu vinařů, který je jedním z iniciátorů novelizace zákona.
To, že by k analýze neměli přístup zákonodárci, odmítá. „Zákony přece stát nepřijímá na základě něčeho, co neexistuje. Taková teorie spiknutí je směšná,“ ohrazuje se. „I paní senátorka Vrecionová ji má na sekretariátu ODS. Několikrát jsem ji na to upozorňoval,“ dodává.
Poctivých vinařů se novela nedotkne, tvrdí Nyitray
To, že do analýzy nemůže nahlédnout každý, ale nevyvrací. „Studie byla vypracována firmou Ernst & Young za konkrétních podmínek a jednou z nich bylo i to, že nebude určena k veřejnému šíření a že každé předání bude zaprotokolováno. Na základě toho byla sjednána také dost praktická cena,“ poznamenal s tím, že analýzu dostali ministři, senátoři i poslanci.
Navíc nebyla jediným podkladem pro vytváření nových paragrafů vinařského zákona. Jejich tvůrci vycházeli z dalších analýz a podkladů Státní zemědělské a potravinářské inspekce, údajů od celní správy a dalších úřadů. Kampaň ze strany Vinařské asociace považuje Nyitray za agresivní a nesmyslnou.
„Žádného českého a moravského vinaře, který vyrábí víno z českého a moravského hroznu, se novela vůbec nedotkne. Jen těch, kteří prodávají sudové víno ze zahraničí, pokud ho neprodávají férově,“ vysvětluje.
Za poslední tři roky podle něj bylo na trhu odhaleno 300 vzorků pančovaného vína. „Kdyby šlo o cisterny, je to šest milionů litrů vína a šest milionů podvodných litrových nákupů. To je pro mě zásadnější argument, než je údajně neexistující analýza,“ tvrdí.
Čarování s čísly
Asociace ovšem kritizuje, jak jsou některá data tajné analýzy, kterými Svaz vinařů argumentuje na seminářích a při prezentacích zamýšlených změn v zákoně, předkládána. Dají se totiž vykládat různě.
Například pokles prodejů vína v řetězcích v letech 2011 až 2013 zhruba o 20 procent se přičítá přesunu části prodeje na černý trh. Ve skutečnosti podle nich spotřeba vína klesla v celé Evropě, navíc se rozvíjejí alternativní obchodní sítě a spotřebitelé také nakupují více u samotných vinařů nebo ve vinotékách.
Také statistiky kontrol Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsou vykládány tak, že se mezi lety 2010 až 2013 zvýšil záchyt nevyhovujících vín dvacetinásobně, a že tedy rozsah falšování vín výrazně roste.
Do prohřešků se ale započítávají také třeba chyby a vady na etiketě nebo senzorická hodnocení vína, což je individuální vjem, který automaticky neznamená falšování vína.
