Je mu sice už sedm roků, ale před pár dny se podruhé narodil. Když se předminulou sobotu vpodvečer vracel s otcem a mladšími sestrami ze zabijačky u babičky, srazilo malého Bartoloměje na přechodu pro chodce auto.
„Odletěl jsem čtyři metry a spadl na břicho, bolelo to strašně, celé tělo,“ popisuje zraněný druhák z Vranovic na Brněnsku.
„Manžela hned napadlo, že je to konec, že už se nezvedne, byl to šok,“ líčí hrozivě vypadající nehodu jeho maminka Kamila Rokytová. „Jediná záchrana byla, že Bárt byl při vědomí a komunikoval.“ Nakonec syn „vyvázl“ se zlomeninami dolní části pánve, takzvaných ramínek.
Zdlouhavý pobyt chlapci teď v nemocnici zpestřila nečekaná návštěva - přišli jej okouknout zdraví vrstevníci. Dětská nemocnice v Brně, konkrétně Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie, kde Bartoloměj leží, totiž vsadila na netradiční metodu - školní exkurze za dětskými pacienty.
Informace z první ruky
Lékaři doufají, že i díky tomu si pak sami dají větší pozor a v nemocnici se zraněním neskončí. Dětských pacientů totiž na chirurgii stále přibývá, loni jich zde ošetřili na 15 tisíc, operovali přes tisíc a počty každoročně stoupají.
„Nechtěli jsme dělat klasickou prevenci ve školách a popisovat, co by se mohlo stát. Děti prochází ambulancemi, kde zranění čekají na ošetření. Na oddělení vidí své vrstevníky pár hodin po operaci, mnohdy s fixačními šrouby a podobně. Provází je lékař v bílém plášti, často ten, který sám prováděl operaci a o pacienty následně pečuje v ambulanci. Odborné informace mají z první ruky,“ popisuje přednosta kliniky Ladislav Plánka.
Předškoláci, ale i žáci základních škol nebo středoškoláci se díky projektu podpořenému z Norských fondů v dvouhodinovém bloku dozvědí o prevenci úrazů, jak mají poskytnout první pomoc i co dělat, když se úraz stane, komu zavolat nebo kam zamířit přímo v nemocnici.
Největší nadšení sklidila zasádrovaná ruka
Vše je přizpůsobeno věku. Na nejmenší děti z mateřských škol čekají textilní modely nebezpečných předmětů, jako jsou dětské zápalky, nože nebo chemikálie používané v domácnostech.
Školáci se z modelu dozvědí umístění orgánů v těle, vidí modely kostí s dráty a hřebíky, při rozhovorech s dětskými pacienty zjistí, co vše museli podstoupit nebo jako moc zranění bolí. Často se setkání neobejde bez emocí či slz. S traumaty ale školáci podle kantorů neodcházejí.
„Pro děti to byl neskutečný zážitek, i pro ty, u nichž rodiče říkali, že trpí syndromem bílého pláště. Největší nadšení sklidilo, že si mohly nechat zasádrovat ruku a vyzkoušet, jak moc sádra omezuje. Nadšení byli ale i rodiče, děti se pak nebojí jít třeba na očkování,“ popsala Dana Šárková, zástupkyně ředitelky MŠ Horníkova.
Ta patří mezi prvních 15 tříd, které se od začátku října do projektu na www.detibezurazu.cz zapojily. Přihlásit se může kterákoliv škola, ale i dětské skupiny. Lékaři doufají, že jich bude přibývat.
Pozitivně totiž setkání nesou i dětští pacienti. „Ještě se nám nestalo, že by někdo nechtěl mluvit nebo nám to rodiče nechtěli dovolit. Spíš mají operované děti lepší pocit, že se se vším mohly svěřit,“ líčí vrchní sestra Marta Sauerová.
