RECENZE: Pro dobrý snímek se fotograf Koudelka plíží mezi dráty

Pozorovat věhlasného fotografa Josefa Koudelku při práci je zážitek, a to i zprostředkovaně pomocí filmového dokumentu, který vstoupil do kin. Jistě pomohlo, že jej s kamerou sledoval Gilad Baram, fotograf a absolvent jeruzalémské akademie, pro něhož je snímek Koudelka fotografuje Svatou zemi debutem.

O hranici mezi Izraelem a Palestinou tu přitom jde až v druhém plánu. Zaměřit se na způsob, jakým oceňovaný fotograf svoje snímky pořizuje, by jistě šlo kdekoliv, betonová zeď oddělující dva znesvářené světy je však více než dobrou kulisou.

Koudelka fotografuje Svatou zemi

70 %

Režie: Gilad Baram

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.6

Kdyby Koudelka nebyl neustále ověšený třemi velkými aparáty, spíš byste jej mohli označit za turistu na procházce. Staromilský autor totiž objekt svého zájmu „nekropí“ jako jeho digitálními aparáty vybavení kolegové. Skoro se tu necvaká. Zároveň Koudelka působí trochu bláznivě, protože při vyhlížení dokonalého záběru vykoná řadu pozoruhodných pohybů. V jednu chvíli se po svém „place“ motá krok sun krok, jindy se ve zvláštní poloze mezi sedem a lehem plíží třeba až do klubka ostnatého drátu. Cokoliv pro dobrý snímek.

Baram svého staršího kolegu často snímá při práci zezadu, takže připomíná postavu ve videohře. Ovšem většinou záhy přiloží výsledný snímek, takže si divák může okamžitě udělat představu o tom, co to Koudelka tak dlouho kutil a jak se to povedlo.

Fotograf, jehož proslavily snímky sovětské okupace Prahy ze srpna 1968, ve filmu prohlašuje, že od té doby žádné násilí nefotil a ani nechtěl. Jeho odpor ke zdi je zřejmý. Ale protože je dokumentarista, tak ho stavba zároveň fascinuje a přitahuje.

Koudelkovu houževnatost bychom mohli odhalovat kdekoliv jinde, při práci třeba ve Francii by se sice neplížil skrz dráty a našel by si jiné monumenty, ale jeho styl je stále stejný. Protože jej však čtyři roky sledoval izraelský dokumentarista na izraelsko-palestinské hranici, dozvídá se divák mimoděk i něco o daném místě. Třeba že tu každodenní život není ani horoucím peklem, ale ani žádnou selankou. Nebo že vojáci jsou jen lidé a místní jsou taky jen lidé. Žádné veliké objevy. Ale obě tyto devízy dělají z filmu pozoruhodné dílo.