Mezi Slezskou a Haasovou ulicí v brněnských Žabovřeskách se spojovací ulice jmenuje Fanderlíkova. Je pojmenovaná po Velenově dědečkovi, velkém propagátorovi Sokola a říšském poslanci Josefu Fanderlikovi.
Ostatně ani tatínek Velena a jeho staršího bratra Miloty, který se na vzniku skautingu v Brně spolupodílel, není jen tak někdo. Vladimír Fanderlik byl totiž aktivní dopisovatel Lidových novin, vrchní zemský rada i zakladatel a první předseda Lyžařského klubu v Brně včetně prvních lyžařských kurzů na Moravě vůbec. S básníkem Petrem Bezručem založil také turistické sdružení NOHA.
Není se tedy co divit, že jablko nepadlo daleko od stromu. „Velen Fanderlik inspiroval a ovlivnil mnoho skautských činovníků,“ potvrdil signatář Charty 77 a velká postava poválečného skautingu Jiří Zachariáš alias Pedro.
„Od začátku třicátých let působil jako mladý skautský vůdce spolu se svým bratrem Milotou v Lesních školách Svojsíkova Svazu skautů a skautek. Byli to právě brněnští činovníci druhé skautské generace, v čele s Velenem Fanderlikem, kteří našim lesním školám dali podobu a ráz, které je charakterizují do dnešních dnů,“ zdůraznil Zachariáš.
Nezapomněl připomenout ani Fanderlikovu bohatou publicistickou činnost ve skautském tisku a jeho velmi populární příručky pro vůdce oddílů a rádce družin.
Před Němci utekl do zahraniční armády
Přitom v době, kdy bratři Fanderlikovi se skautingem začínali, se od „normálních“ obyvatel vřelého přijetí nedočkali. Velen Fanderlik do pozdního věku vzpomínal na dvě stařenky, které šly do lesa na chrastí, a když tam uviděly skauty, kteří zde přespali pod širákem, pokřižovaly se a utekly.
Velen Fanderlik
|
Nebo na brněnskou maminku, jejíž hlas v otevřeném okně sděloval vzpurnému synkovi: „Když nebudeš papat polívčičku, dám tě ke skautům a budeš spát v lese.“ Hned prý bylo po křiku.
Velké nadšení vůči skautským myšlenkám neměly ale hlavně totalitní režimy. Velen Fanderlik se coby svobodymilovný člověk po německé okupaci přihlásil do odbojové skupiny, a protože je kdosi udal, utekl velmi dobrodružně do zahraniční armády.
Sloužil ve Francii i Anglii, tam u dělostřelectva a jako právník vojenského soudu, ale noční skautské hry mu pomohly, když třeba hledal v lese ukryté německé parašutisty. Stal se také úřadujícím starostou českých exilových skautů. A po válce vyšetřoval v OSN válečné zločince.
Po komunistickém puči v roce 1948 musel zase utéct. Hranice přešel v noci na Šumavě. Dostal se až do Kanady, kde coby starosta exilového Junáka organizoval skautský život.
Na konci 60. let uvítal obnovení skautské organizace u nás. Poslal tehdy do vlasti obsidiánové hroty indiánských šípů. Ty se od té doby používají k označení vůdců lesní školy. Dalšího skautského zmrtvýchvstání se ale už nedočkal. Zemřel v roce 1985 v kanadském městečku Trail.
