Svými břitkými texty, přisprostlým jazykem i provokativními videoklipy dokázala získat pozornost. Plní kluby po celé zemi, je jednou z nejvýraznějších tváří brněnské hudební scény, spolupracuje s Monkey Business a koncertuje s Davidem Kollerem. A nedávno také vyšlo její třetí album Nána.
Jenže Muše už také chybí ta naštvanost, z které by se vyzpívávala. Provdala se za majitele brněnských bister Cattani a teď ji zaměstnává hlavně druhá dcera.
„Dala jsem si na Facebook fotku, jak kojím. Překvapilo mě, že se pod ní objevily pohoršené a znechucené komentáře. O tom bych se taky ráda pobavila,“ diktuje si téma rozhovoru šestadvacetiletá zpěvačka.
Ve svých písničkách se strefujete do chlapů, na novém albu Nána si děláte srandu z hipsterů nebo z mamánků. Musíte být na nesouhlasné komentáře zvyklá.
Čím dál míň fandím tendenci sebeexpozice. Občas mě to taky popadne. Nasdílím nějakou fotku, aby se vědělo, že vůbec žiju. Někteří lidé to dělají denně i několikrát. Podle mě je to takový specifický druh existence. Včera jsem říkala Johance, mé dceři, že je tak jednoduché být slavný. Když chce, každý může prezentovat i barvu ranní stolice. Já dala na Facebook fotku, jak kojím. Překvapuje mě, kolika lidem to připadá nepřirozené, divné, odpudivé. Ale co se týče reálné konfrontace, bylo toho minimum. Pod videoklipem k písničce Ježíš takových komentářů je hromada, ale že by za mnou po koncertě někdo přišel, to ne.
Děláte si z toho něco?
Ani ne. Na mě se lidi dívají divně asi odjakživa. To jsem teď taky říkala Johance – já jí teď totiž udílím takové výchovné lekce – že mě můj ksicht možná předurčil k tomu být v uvozovkách slavná.
Nikola Mucha
|
Johanka hrála v novém videoklipu Vysokého učení technického, které se snaží nalákat holky na studium technických oborů. Chce jít ve vašich šlépějích?
Johanka si vydělala dva tisíce za čtyři hodiny a už nechce dělat nic jiného. Líbí se mi, že je to náborové video pro holky, aby chodily na technické obory, a moje dcera si z toho odnesla, že chce dělat jedině showbyznys. Nedávno mi vmetla do tváře, že když já sprostě zpívám, proč ona by nemohla sprostě mluvit? Nedělala to, ale začala. Moc dobře ví, jak mě tím naštve.
Na české hudební scéně už máte poměrně výrazné jméno, ale stále hrajete spíše v klubech. Na velké komerční akce, jako je Brněnský Majáles, vás nelákají?
Myslím, že moje písničky definují okruh akcí, na nichž můžeme hrát. Na majálesu na výstavišti jsme hráli zhruba před třemi lety někdy odpoledne. Před námi byla pláň a na ní asi čtyři lidi. Proto mě velmi potěšilo, když před rokem za mnou kdosi přišel a řekl, že mě viděl na Brněnském Majálesu. A já říkám: Tak to jste byli vy? Možná kdyby mi v hojném počtu začaly chodit takové nabídky, musela bych se nad tím zamyslet. Jestli třeba bych nedělala něco, za co bych se mohla pak stydět.
A teď je něco, za co se stydíte?
Nemá se to, ale jsem ráda, že některé písničky jsme vyškrtali. A pak jsou písničky, které bych ještě ráda vyškrtala. Ne že by mi přišly blbé. Třeba Chlapi sú kokoti budu asi zpívat nadosmrti. Je to taková naše hymna. Konkrétně mi ale teď dělá problém zpívat Nikolo, Nikolo, kdes včera byla, že je ti tak blbě? Já totiž moc dobře vím, kde jsem byla. Že jsem hodinu kojila a předtím jsem dvě hodiny vysávala byt. Neumím se moc přetvařovat. Když se teď pokouším něco psát, je to o tom, jak hadýrkou objíždím pult a jak je fajn občas umýt okna.
Co písnička Kamil? V ní zpíváte, že Kamil je největší debil. Sice jste ji napsala dávno předtím, než jste poznala svého současného manžela Kamila, ale nedělá vám problém ji zpívat?
To je taky mor. Lidi samozřejmě chtějí, abych to hrála, a já to hraju. Oni nevědí, že jsem se vdala. A i kdyby věděli, že jsem se vdala za pana Kamila, dokonce že si vzal mé příjmení, stejně bych to zpívala. Už jsem si ty věci oddělila.
Jak jste ho přemluvila, aby si vzal vaše příjmení?
To bylo překvapení až u oltáře. Nechtěla jsem být Novotná, to jsem říkala od začátku. Domluvili jsme se na ponechání si svých příjmení. U oltáře jsem se dozvěděla, že „manželé se dohodli, že budou společně užívat příjmení Mucha“. Tím pádem já jsem taky Mucha a Dorotka taky. Johanka má příjmení po jejím tatínkovi. Přece jen žije s jedním příjmením už docela dlouho a říkám si, že aspoň něco by z otce mít mohla.
Jste na mateřské, ale myslíte, že byste se teď uživila už jen hraním?
Jak se to vezme. Vdala jsem se a jsme na to dva. Od minulých rozhovorů se poměry změnily. Dřív to byl hodně boj o přežití, teď je to jinak. S tím vyvstává otázka, jestli když už nebojuju, mám o čem psát? Asi mám. Život není jen o tom být pořád na někoho naštvaná a rvát se. Nebudu věčně naštvané děcko. Třeba už ty písničky nebudou takové jako dřív, ale určitá část publika, která mě má ráda, jde se mnou.
Vy sama jste už dřív říkala, že první dvě desky odrážely smutek a naštvanost z nevydařených vztahů. Jak byste popsala nejnovější Nánu?
Tahle deska je předvoj další, která bude jen o tvůrčí krizi. (smích) Mám pocit, že i Nána částečně nahrává pocitu, že nemám o čem psát. Teď opravdu na hraní nemám skoro vůbec čas. Sem tam se snažím zajít do zkušebny, když malá dopoledne usne. Navíc se teď doma neustále nechávám vyrušovat drobky a plochami, které se nelesknou. Občas si musím říct nahlas, že mám půlroční dítě a co bych chtěla. Ale jsem nakonec moc ráda za rozhodnutí i nadále hrát.
Čím to podle vás je, že z holky, která pro pár lidí v Kyjově na pódiu brnkala Chlapi sú kokoti, se stala poměrně úspěšná zpěvačka spolupracující třeba s Davidem Kollerem?
Myslím, že jsem měla akorát štěstí na hudebníky. Teď mám období, kdy mám pocit, že mi to vůbec nejde. Takže mou odpovědí je asi slovo štěstí. Pohybuju se teď od přebalovacího pultu k umyvadlu a dřezu. Ty pocity jsou asi pochopitelné, ale kdybych zůstala v Kyjově a dál drnkala, tak se vlastně nic neděje. Občas bych si zahrála na Jančovce a makala bych někde v J. P. Plastech.
